Už je to deset let, co František Hrdlička absolvoval dva velmi nepříjemné telefonáty. A pak bohužel odešel navždy

To smutné výročí vyšlo už na pátek, ale on by mi těch pár dnů zpoždění určitě prominul. Plácnul by mě po rameni a se širokým úsměvem by pravil něco v duchu: "Hlavně že jste si vzpomněl vůbec. Vždyť mě znáte, my si tady v Teplicích na nic nehrajeme."

Druhého srpna to bylo deset let, co zemřel František Hrdlička, po dvě desetiletí výkonný šéf teplického klubu a zároveň klidná síla českého fotbalu. Muž, který uměl lidi spojovat, pojmenovávat správně a srozumitelně problémy - a především nabízet k nim konstruktivní řešení. Bodrý chlapík, kterého samozřejmě zajímal v první řadě fotbal v Teplicích, ale uměl ho v českých měřítcích nahlédnout také jako celek. A to velmi dobře. 

Po léta působil na valných hromadách fotbalové asociace až jako podivín, když neúnavně vracel na stůl téma samostatné ligy, tedy odklonění profesionálního fotbalu pod své vlastní, na asociaci autonomní vedení. Jak víme, vývoj mu dal nakonec za pravdu.

Džeko: Nikdy nezapomenu!

Každopádně byl František Hrdlička chlapíkem, na kterého stojí za to zavzpomínat. S jeho jménem je spojen návrat teplického fotbalu do ligy, spojení klubu se sklárnami, přestavba stadionu a řada utkání české reprezentace, jež se na něm odehrála. I druhé místo v lize před Slavií a s ním spojené předkolo Ligy mistrů, dva triumfy v domácím poháru, několik vystoupení v pohárové Evropě a hlavně řada velkých fotbalových jmen, která do Teplic přivedl a fanoušci na ně nikdy nezapomenou. 

Když před deseti lety František Hrdlička zemřel, ozval se tehdy i fotbalista, který přes Teplice udělal rozhodně největší díru do světa. "Dostal jsem velice smutnou zprávu, že zemřel pan František Hrdlička. Děkuji Vám za vše! Nikdy nezapomenu," napsal tehdy na Twitter útočník Edin Džeko, který si to z Teplic namířil do Wolfsburgu a tenhle tweet psal coby opora Manchesteru City.

Jsem dalek toho, abych z Františka Hrdličky vyráběl zpětně svatého, to rozhodně ne. Patřil mezi figury, které v českém fotbale operovaly v 90. letech. A to se na všech adresách děly hodně divoké věci. Sám mi kdysi vyprávěl příběh, ve kterém hrály důležitou roli akcie, vynucený spěšný odlet jisté osoby z republiky a nabitá pistole na stole. Ale tu story už si bohužel, nebo naštěstí, do detailu s osobami a přesným obsazením nepamatuju, a tak už vám ji dneska neodvyprávím. 

Po tiskovce se rozdrnčel telefon

Zato si bohužel až moc dobře pamatuju tu historku, která byla bohužel ta úplně poslední. Kalendář ukazoval datum 29. 7. 2014 a na předsezónní tiskové konferenci to Pavel Šedlbauer, předseda představenstva klubu a šéf sklárny, vzal tehdy hodně zostra.

Zkritizoval předsedu asociace Miroslava Peltu, že je v jasném střetu zájmů, když řídí český fotbal a zároveň jablonecký klub. A zároveň zdůraznil, že Teplice rozhodně nebudou platit žádné peníze, o kterých ani nikdo neví, kde končí. 

Aniž by to blíž specifikoval, řekl tím vlastně nahlas, že Teplice nebudou platit tzv. jízdné, mytický poplatek v řádech až desítek milionů korun, který tu majitele klubů před sezonou údajně vypláceli Romanu Berbrovi. A podle výše tohoto úplatku pak údajně rozhodčí v průběhu sezony rozřadili kluby na příslušné pozice v tabulce.

Hrdlička byl funkcionářsky natolik silný, že si takový postoj mohly Teplice dovolit. Ostatně jeho sen o samostatné lize souvisel i s kontrolou nad rozhodčími. I když ta, jak víme, nakonec setrvala na Strahově.

Každopádně se několik zdrojů shodne, že po Šedlbauerově vystoupení na tiskové konferenci musel tehdy František Hrdlička absolvovat dva velmi dlouhé a nade vší pochybnost dva velmi nepříjemné telefonáty. Jeden s Miroslavem Peltou. A jeden, údajně ultradlouhý a ultraostrý s Romanem Berbrem.

Každopádně pak 31. července Františku Hrdličkovi v hlavě praskla cévka a utrpěl mozkovou příhodu. O dva dny později zemřel. 

Tvrdit, že ty telefonáty měly příčinnou souvislost s jeho úmrtím, si nedovolím. Podobnou debatu teplický funkcionář dozajista neabsolvoval poprvé. Naposledy bohužel ano. 

A boje o to, jestli se Teplice zařadí poslušně do berbrovského systému, nebo nikoli, hýbaly pak klubem ještě půl roku po Hrdličkově smrti. Svých 58. narozenin se sice o pár týdnů nedožil, ale určitě by ho potěšilo, že se touhle cestou FK Teplice nakonec nikdy nevydaly.

Sklárny, přestavba stadionu a reprezentace

Bylo mu zhruba sedmatřicet, když přišel do Teplic v rámci spojení klubu s FK Frydrych Bystřany. Podnikateli Petru Frydrychovi brzy došly peníze, ale Hrdlička našel klubu jiného vlastníka, místní sklárny. Ať už nesly název SkloUnion, Glavunion nebo AGC, klub se o ně mohl opřít.

Sklárny financovaly průběžnou přestavbu stadionu, na kterém se objevovaly sedačky, zastřešení, upravoval se skelet i vnitřní prostory. Pamatuju se, s jaký pýchou prováděl Hrdlička novináře upraveným zázemím: "Tady máme špinavou šatnu, tady zůstanou kopačky a všechno, co se bude prát. A tady už je šatna čistá. Nádhera, co?"

Své pozice ve vedení českého fotbalu dokázal Hrdlička využít k tomu, aby do Teplic nasměroval i českou reprezentaci. Klíčové zápasy se hrávaly v Praze na Letné. A "ty ostatní" obvykle v Teplicích. A to s velkou úspěšností. Ostatně tato éra byla spojena s trenéry Uhrinem, Chovancem a Brücknerem. A v té době reprezentace v kvalifikacích příliš mnoho bodů neztrácela.

V Teplicích se dokonce vyhlašoval dvakrát i Fotbalista roku. V devadesátém šestém vyhráli trofej společně Patrik Berger s Karlem Poborským, o tři roky později Jan Koller.

A to se v Teplicích ještě na jaře 1996 hrála jen druhá liga. Poté, co svou historickou úlohu spojenou s postupem naplnil trenér František Cerman, se u týmu objevil Josef Pešice. A projevilo se, že "devadesátky" byly časem zázraků.

Jak Řízek zatloukal do trávíku hřebík

Pouhé tři roky po postupu do ligy se v 22. května 1999 konala v Teplicích další veselice. V přímém souboji o druhou ligovou příčku dokázali domácí otočit góly Řízka, Fouska a Verbíře skóre utkání se Slavií. A vydobýt severočeskému klubu účast v předkole Ligy mistrů.

Pamětníci si vzpomenou, jak stoper Marián Řízek spolu s dalšími zatlouká do trávníku slavnostně velký hřebík. Proč? Protože Slavii tehdy vedl trenér Jaroslav Hřebík...

A Teplice si pak o Ligu mistrů (neúspěšně) zahrály s Borussií Dortmund, s hráči jako Jens Lehmann, Jürgen Kohler, Stefan Reuter, Andi Möller, Lars Ricken...

Tak velká sláva už se potom v Teplicích nikdy neopakovala. Nejdál, do 3. kola Poháru UEFA, se s týmem dostal František Straka, když po úspěších s Kaiserslauternem a Feyenoordem ztroskotal na Celtiku.

V té době za Teplice hrávali Pavel Horváth s Luďkem Zelenkou, který přišel ze Slavie jako součást obchodu se Štěpánem Vachouškem. 

Leckdy se vedení podařilo sáhnout šťastnou rukou do ciziny, jako v případě Edina Džeka či Aidina Mahmutoviče, v Teplicích fungovali dobře i Afričani Franci Litsingi, Nivaldo či Salami.

Největší, stamilionový byznys udělaly Teplice v souvislosti právě s Džekem a později s odchovancem Martinem Feninem. 

A nejzářivější domácí legendou tohoto období byl jednoznačně Pavel Verbíř. 

Trenérů se v Teplicích v "hrdličkovské éře" vystřídala celá řada. Třeba Petr Rada přicházel a odcházel celkem třikrát. Nějaký čas vedl tým Michal Bílek, krátkou nepovedenou epizodou bylo působení Dušana Uhrina. Na zádech Františka Cipra pak "vyrostl" ambiciozní asistent František Straka. A dnes už si možná mnozí ani nevzpomenou na kapitoly spojené se jmény pánů Nevrlého či Přerosta.

Hodně nadějí spojovaly Teplice s fotbalovým fanatikem Vlastislavem Marečkem, jehož plány však brzy zhatila tragická nemoc.

Poslední trenér, kterého František Hrdlička angažoval, pak byl Zdeněk Ščasný.

Od 2. srpna 2014 už se dějiny teplického klubu psaly bez Františka Hrdličky, muže, bez kterého by to všechno, co jsem právě připomněl a popsal, nejspíš nebylo.

Do placené části tohoto textu přidám ještě pár střípků, co jsem vylovil z paměti:

Koho František Hrdlička do Teplic (naštěstí) nepřetáhl?

Jak na tom byl s angličtinou?

Proč se autobus na cestě z utkání na Ferencvárosi Budapešť opravdu hodně opozdil?

A jak se v 90. letech projevovala nízká vzdálenost mezi Teplicemi a Dubím?

To všechno se dočtete v placené části.

Vysoudí český fotbal na Berbrovi miliony? Co Slavii hrozí v kauze Nezmar? Proč je Česko baštou match-fixingu? A co bude se Strahovem či s agenty bez licence?

Lákají vás tajemství sportovního zákulisí? Pak by vás projekt Je to kulatý mohl (a měl) zajímat. Pro přehled nabízím několik textů z poslední doby:

Proč česká firma 11Hacks, která se zaměřovala na datovou analýzu, na trhu končí?

Co dělal potrestaný Hořejší na losu ČFL a proč předseda Fousek skandálně podržel SK Zápy?

Jak může Slavii teoreticky pomoci rozsudek v kauze Vaňkát?

Agent Spahič odmítá, že by se podílel na match-fixingu. Kdo podle něj zmanipuloval pohár se Slavií?

Jak by mohl tenisový svaz vyřešit dluhy, do kterého jej uvrhla aféra kolem Ivo Kaderky?

Co Petru Fouskovi prozradila valná hromada o jeho perspektivách ve funkci předsedy FAČR

Kolik milionů chce fotbalová asociace, lépe řečeno její "dceřinka" STES, vysoudit na Romanu Berbrovi?

Co obsahují odposlechy, které dostaly do problémů Jana Nezmara a Slavii? Co klubu hrozí?

A proč Slavia vystartovala s útokem na Etickou komisi?

Co se skrývalo za neodeslaným konceptem žádosti ke svolání mimořádné valné hromady a volbě nového předsedy FAČR?

Proč se chystá rozdělení Sport Investu na dvě firmy?


Jaké speciální "vychytávky" nabídne návrh nových stanov Fotbalové asociace ČR?

Kdo zazářil v I. kole tendru, hledajícím titulárního sponzora fotbalové ligy?

Proč dozorčí rada STES rozcupovala smlouvu, kterou se Sport Investem podepsal předseda Fousek?

Proč jsou největšími světovými baštami match-fixingu Brazílie, Česko a FIlipíny? Ve kterých sportech se podvádí nejvíc?


Kauza "Rošičák" aneb Jak hodlá Fotbalová asociace ČR naložit se svým strahovským majetkem oceňovaným na miliardu?

Kteří hráčští agenti nezvládli test FIFA a co to pro ně znamená?


A to jsem jen vybral některé texty, jejich kompletní výpis najdete zde. Pokud vás témata zajímají, budu samozřejmě rád, když si předplatné za 99 korun měsíčně pořídíte. Předem díky.

---

Jak to funguje? Za měsíční předplatné 99 korun dostanete každý nový text, pochopitelně celý, do své mailové schránky a získáte navíc plný přístup k dosavadní stovce publikovaných článků, ve kterých se snažím přinášet prémiový obsah. O čem jsou, o tom si nejlepší obrázek můžete udělat sami zde, přinejmenším začátky textů jsou vždy volně přístupné. Vím, že složenek a plateb máme každý spoustu, na druhou stranu za 99 korun pořídíte dnes zhruba dvě piva a ani přitom nemrknete. Takže pokud to s mými texty na měsíc zkusíte, budu rád, a když potom zůstanete předplatitelem či předplatitelkou i nadále, budu samozřejmě ještě raději.

Díky za důvěru!

A teď tedy ještě hrst slíbených vzpomínek na éru, kdy Teplice řídil František Hrdlička.