Je mu čtyřiadvacet let, coby fotbalový rozhodčí trávil spoustu víkendů už od svých patnácti. Ale to, co Adam Furiš zažil nedávno, při utkání nijak významného regionálního turnaje O pohár místostarosty Chebu, s ním otřáslo natolik, že vážně přemýšlí, zda má něco takového ještě nadále  zapotřebí. Ke spršce vulgarit, kterými ho zasypal činovník klubu FC Cheb, přidal totiž dotyčný i nevybíravý fyzický útok, když hlavního sudího utkání chytil pod krkem. 

Napadeného Furiše zklamal podle něj nízký trest, se kterým útočník odešel od disciplinárky, a překvapil ho i nezájem komise rozhodčích. V pozadí podle svých slov vycítil tradičníá vazby vystavěné kolem šéfa chebského klubu Slavomíra Kozla, funkcionáře konzervativního střihu, který v nedávné minulosti proplouval berbrovskými, leckdy dost pokřivenými strukturami, jako ryba ve vodě. A v aktuálních poměrech se nijak zvlášť netají silným despektem vůči novátorské F-evoluci či svou zahořklostí nad ztrátou funkce ligového delegáta. 

Je to zhruba rok, co Petr Fousek, předseda Fotbalové asociace ČR, sklidil intenzivní kritiku za to, že odmítl sehrát v Rusku případný barážový duel kvalifikace MS až o několik hodin později, než tak učinili představitelé polského a švédského fotbalového svazu. Při pohledu na záběry ze sobotní demonstrace mě napadlo, co by se asi dělo, kdyby byl členem vedení nebo dokonce předsedou fotbalového svazu nikoli opatrný Fousek, ale Jindřich Rajchl, který nejen kuráží, ale i svými proruskými názory zejména poslední dobou opravdu nešetří.

Na to, že mu bude v září 47 let, stačil už právník Jindřich Rajchl zaznamenat ve svém životě spoustu aktivit. Nyní se agilně prezentuje ve světě politiky, coby předseda strany Právo Respekt Odbornost (PRO 2022) svolal nedávno, konkrétně na sobotu 11. března, na pražské Václavské náměstí protivládní demonstraci Proti bídě. Předtím se věnoval kritice opatření proti covidu-19,  v jeho vyjádřeních a projevech lze vysledovat i nepřehlédnutelnou prokremelskou stopu.

Politickou linii Jindřicha Rajchla nijak zvlášť komentovat nechci, k tomu ať si každý udělá svůj závěr sám. Čím bych ale rád přispěl, je připomenutí jeho aktivit v rámci českého fotbalu. Působil totiž jak v klubové sféře, tak v užším vedení fotbalové asociace, a to coby její místopředseda, který se dokonce ucházel o předsednický post. Kdo ho pozdvihl do vedení svazu? Jak se tam prezentoval? A s kým pak v dalších volbách prohrál? Odpovědi se pokusím nabídnout v placené části tohoto textu.

Ze zápasové nálože Fortuna ligy mají kluby už zhruba dvě třetiny programu za sebou. Zbývá 6 kol základní části a ve skupinách o titul i záchranu pak 5 kol nadstavby.

Viktoria Plzeň sice prohrou 1:2 v sobotním utkání na stadionu Slavie své šance na obhajobu titulu bezpochyby oslabila, nicméně i zběžný pohled na průběžnou tabulku každému záhy prozradí, že ve "hře o trůn" stále zůstávají všechny tři nejsilnější české kluby. 

První je Slavia, dva body za ní Sparta a na tu pak další dva body ztrácí Plzeň.  První tři týmy pořadí se tedy vtěsnají do rozmezí čtyř bodů.  Pokud právě tento údaj, tedy co nejmenší bodový rozdíl mezi prvním a třetí týmem soutěže, použijeme jako srovnávací parametr, pak zjistíme, že se v Česku schyluje ke koncovce druhé nejdramatičtější ligy na starém kontinentu. Samozřejmě pokud bereme v potaz ligy hrané v tradičním rytmu podzim - jaro, protože ty ostatní, které jsou nastaveny opačně, se nyní teprve rozebíhají.

Ve které zemi se špička tamní ligy vměstná do ještě těsnější bodové blízkosti než v Česku? Jak porážka Viktorie v Edenu zahýbala u bookmakerů s jejich kurzy vypsanými na zisk titulu? Odpověď na tyto otázky najdete  v placené části tohoto článku. A nejen to. Dočtete se tam také, proč plzeňský brankář Jindřich Staněk neodešel v zimě do Premier League. A název účastníka této prestižní soutěže, který o něj stál. Přidám bundesligovou adresu, ze které chtěli v zimě zlákat Nicolae Stancia. Neúspěšně, tak jako slávisté. A navrch odtajním i jméno ligového fotbalisty, jehož příchod už by měla mít Slavia předjednaný na léto, podobně jako u olomouckého Mojmíra Chytila.

Právě tyhle dosud nezveřejněné informace z přestupního trhu se u mě v posledních dnech nastřádaly, a tak se o ně dnes s vámi rád podělím. (Přinejmenším jsem tedy sám nezaznamenal, že už by se o těchto tématech někde psalo. ) 

Právě exkluzivní informace a další prémiový obsah se vynasnažím nabízet vám programově a průběžně, vážení předplatitelé. Vašeho finančního příspěvku na moji novinářskou práci si velmi vážím, to je zcela bez debat. A mým cílem je samozřejmě vaše spokojenost s tím, že za své peníze dostáváte ode mě protihodnotu, která za to opravdu stojí.

Na startu projektu Je to kulatý jsem sliboval 1-3 články týdně. V uplynulém týdnu se proti mně tak trochu spiknul nešťastný souběh několika faktorů včetně zdravotních, což mi dost nabouralo plány, a tak zůstalo u textu jediného. Nicméně teď už snad bude všechno v pořádku a článků se, pevně věřím, urodí víc, abyste se necítili ošizeni. Ostatně rozhodující by tu neměla být kvantita, ale kvalita textů a unikátnost informací.  Vycházím z předpokladu, že i jeden článek, s nímž budete naprosto spokojeni, vydá za hafo textů, ze kterých se nic moc  nového nedozvíte. 

Slavia prohrála v Českých Budějovicích a řeší se záhada, proč se červenobílá herní prezentace v Edenu liší tak dramaticky od té, jež bývá k vidění, zavítá-li Slavia na hřiště soupeřů. Můžeme si spolu klidně zpříjemnit čas hrou na 1000 + 1, kdy najdeme tisíc možných součástí odpovědi na položenou otázku, tedy proč to venku nejde. Ale od každého střípečku z rozbitého zrcadla se pokaždé stejně budeme muset vždy a znovu vracerr k tomu nejpodstatnějšímu.

K tomu, co v naší zkratce naznačeného matematického úkonu značí oněch +1.  Dámy prominou, ale po mém soudu nejpřesnější a nejsrozumitelnější výraz, kterým by Slavia nutně a hbitě potřebovala onen tajuplný sčítanec +1 naplnit, zní: Koule. 

Jinými slovy testosteron. Sebedůvěra. Vědomí vlastní velikosti, síly či odvahy. 

Vážení čtenáři,

vzhledem k tomu, že tady na Gazetistu jsem úplně nový, sluší se nejspíš, abych vás zdvořile pozdravil a krátce se představil. Jsem Luděk Mádl, sportovní novinář. Zejména o fotbale a jeho spletitém prostředí píšu profesionálně už od roku 1994 a rád bych v tom právě tady na Gazetistu pokračoval. 

Přiznávám, že v koutku duše stále živím i poněkud neskromnou naději, že ten, kdo se v Česku alespoň trochu vážněji o fotbal zajímá, měl už nejspíš nejednou šanci na moji novinářskou práci narazit. A snad tedy alespoň do určité míry platí, že mnozí již vědí, co ode mne zhruba mohou očekávat. Pohledy nejen na hřiště,  ale i do zákulisí. Góly, aféry, dotace, úplatky, vztahy.... Texty o Schickovi či Nedvědovi, stejně tak jako o Horníkovi, Peltovi či Berbrovi. Anebo o těch fotbalových hrdinech či zlosynech, co přijdou zase po nich.  

Řítíme se po informační dálnici a cestou míjíme kvanta jednotlivých zpráv. Samy o sobě a každá zvlášť toho ale člověku mnoho nepoví.  Až když střípky sestaví celou mozaiku, vidíme najednou celek. S vědomím souvislostí, vztahů nebo čehokoli, co má na dané téma vliv. I takové možnosti vám snad ve svých textech budu umět nabídnout.

Co se týče celostátních médií, sbíral jsem v průběhu let zkušenosti postupně v Denním Telegrafu, Svobodném slově, deníku Sport, Hospodářských novinách, Aktuálně.cz. A donedávna jsem působil v redakci Seznam Zpráv, se kterou nadále spolupracuji externě na podcastu Nosiči vody.

Tak jako každý se občas nevyhnu chybám nebo omylům. Ale opravdu máloco jsem v životě podcenil a pokazil takovou měrou, jako když jsem před nedávnem na Twitteru uvedl, že jeden z českých fotbalových reprezentantů chystá coming out. Nedomyslel jsem přitom nic. Ani že ho v debatě pod tweetem někdo zbaví anonymity, ani že kouzlo coming outu spočívá výhradně v premiéře plně režírované hlavní postavou. A že jakákoli cizí neuvážená aktivita, příkladně tento můj tweet, může vyvolat i velmi neblahé  důsledky. Nakonec snad věci kolem Jakuba Jankta nabraly správný směr. Chci v to každopádně doufat a ještě jednou se mu i touto cestou omlouvám.

Je to kulatý. Proč?

Mně ty události každopádně vyslaly intenzivní signál, že novinář opravdu nikdy nesmí polevit v obezřetnosti.  Snad mi to zjištění bude k užitku, až se budu snažit o co nejlepší texty, které si dovolím vám tu postupně nabízet, aby poskytly dobrou službu zase vám. Pokud si tedy za 99 korun měsíčně zakoupíte přístup k nim, do placené části webu.  Pokud se zařadíte mezi předplatitele, paralelně vám tak všechny moje texty z tohoto projektu na Gazetistu začnou chodit, a to samozřejmě kompletní, i do vaší mailové schránky, a to formou newsletteru.

Svůj projekt jsem nazval oblíbenou frází z fotbalového žargonu, odkazující na to, že fotbal je navzdory všemu stále ještě především zábavná hra, ve které se balon i díky svému tvaru může odrazit kdykoli, kamkoli a jakkoli, tedy zcela nevyzpytatelně. Prostě proto, že "...je to kulatý". 

Pokud budu živ a zdráv, počítám s vytvořením minimálně jednoho textu týdně. Spíše si ale dokážu představit, že textů bude pravděpodobně vícero. Rád bych týdně zvládal až tři.

Projekt "Je to kulatý" se asi bude v čase vyvíjet, nicméně pondělí se jeví jako vhodný den pro reflexi ligového víkendu. 

Uprostřed týdne by pak mohla přijít na řadu nějaká "volná disciplína". Co si pod tím představit? Například rozhovor s osobností, reportáž nebo story ze světa sportovního byznysu.

Pátek se pak v mých předběžných plánech rýsuje jako ideální den pro inside pohled do struktur, o kterých byste třeba chtěli vědět víc, jenže o tom nikde nepíšou. Tak já se o to tedy pokusím.

Dnes se dozvíte, co se chystá na Ligové fotbalové asociaci v souvislosti s blížícím se klíčovým obchodem českého fotbalu, tj. s připravovaným tendrem na prodej audiovizuálních práv na I. a II. ligu.

V placené části článku se pokusím odhalit, které televize a další subjekty, působící na trhu, by se soutěže mohly zúčastnit, nebo s tím předběžně počítají. Dost možná budete i překvapeni.

Opravdu nelíčený šok před nedávnou dobou prožíval i šéf fotbalové Slavie Jaroslav Tvrdík, hlavní hybatel všeho dění kolem chystaného tendru. A to když se Petr Fousek, předseda Fotbalové asociace ČR, do celé záležitosti překvapivě zapletl a vznesl požadavek, který Tvrdíka opravdu zaskočil.

Co musí spatřit světlo světa dřív, než bude liga smět vyhlásit tendr? Co si Fousek dovolil nárokovat? Kdo bude účastníkem velké hry? A kdy asi můžeme čekat, že budou výsledky tendru a celého obchodu vyhlášeny? 

To všechno se pokusím zodpovědět v placené části článku.  Od příštího týdne nejspíš začnu k pátečnímu insiderskému textu přidávat postupně i různé rubriky, to abychom si koncem týdne k hlavnímu textu namíchali i osvěžující koktejl z toho, co nás zajímá a baví. Snad trefím ty správné ingredience, uvidíme. Ale pro dnešek už věnujme pozornost výhradně chystanému tendru na vysílací práva české fotbalové Fortuna ligy. 

Bez soutěže cena příliš neroste

To číslo bije do očí.  Pouhých 150 milionů koruh, tedy úhrnná částka, kterou nyní společnost Pragosport za každou jednotlivou sezonu proplácí Ligové fotbalové asociaci náhradou za její televizní práva,  je v porovnání v zásadě s jakoukoli jinou evropskou zemí s výjimkou Slovenska, Chorvatska či Bulharska nedostatečná.

I kluby na Kypru inkasují za práva dvojnásobek, v přepočtu 317 milionů korun ročně. Velký ohlas v Česku loni vzbudila nová smlouva mezi tamní Ekstraklasou a francouzskou televizní společností Canal Plus. Ta za 4 roky platnosti smlouvy zaplatí polským klubům celkem 6,63 miliardy korun. A to je o 6 miliard korun více, než za stejně dlouhé období zaplatí českým klubům Pragosport.

Proč je česká cena tak nízká? K tomu existují dva výklady. Za prvé ten, že cena práv nebyla po desítky let nikdy soutěžena. Ať už jimi disponovala Fotbalová asociace ČR (FAČR), potažmo její dceřiná obchodní firma STES, nebo později Ligová fotbalová asociace, vždy došlo k dohodě o poskytnutí práv společnosti Pragosport, za kterou vystupuje její jednatel Jaroslav Vacek, v minulosti dlouholetý místopředseda fotbalové asociace, vystupující tehdy ještě pod názvem Českomoravský fotbalový svaz. 

Mimo dosah Pragosportu se práva dostala jen na čtyřleté období po roce 2009, kdy je tehdejší fotbalový předseda Ivan Hašek smluvně spojil s dceřinou firmou Sazky. Po vypršení tohoto kontraktu už byl ale Hašek ze Strahova dva roky pryč a práva se opět vrátila do správy Pragosportu. Ten před rokem 2018 platil 120 korun milionů ročně, při prodloužení kontraktu do léta 2024 došlo k navýšení na 150 milionů korun ročně.

Zatímco v jiných zemích se cena soutěžila a docházelo tedy postupně k jejímu skokovému navyšování, v Česku se konkurenční boj nekonal a Pragosport tedy při prodlužování smluv přidal jen nějaká procenta navíc. A tady musíme zmínit druhý výklad české ceny práv, výrazně nižší než leckde jinde. Jak říká Jaroslav Vacek, šéf Pragosportu, cena je daná specifičností českého trhu, kde se samotné televizní společnosti o možnost vysílat český fotbal nikdy nijak zvlášť nedraly a konkureční prostředí, které by šponovalo cenu, tak nevytvářely.

Když se v roce 2018 zavedené zvyklosti pokusil narušit šéf Slavie Jaroslav Tvrdík, nebyla nabídka TV Barrandov, o níž hovořil, pro nesplnění náležitostí akceptována. Na prodej tehdy byla TV Nova, o níž usiloval i čínský vlastník Slavie, společnost CEFC. Ta se ale zhroutila a televizní skupina Nova se posléze přesunula do portfolia PPF. 

Do něj patří i O2 TV, které Pragosport přeprodává vysílací práva na ligu nyní. Streamovací práva pro oblast online médií nasměroval Pragosport do vydavatelství CNC, které kontroluje Daniel Křetínský, majitel Sparty. Ten po smrti Petra Kellnera, zakladatele PPF, patří mezi poradce pozůstalé rodiny, je přítelem Kellnerovy dcery Anny.

V roce 2019 prodal Jaroslav Vacek svůj Pragosport společnosti Livesport, sám ovšem zůstal jednatelem firmy. 

Tendr bude. Kdo se ho zúčastní?

Snahy viceprezidenta Sparty Dušana Svobody, který je předsedou Ligové fotbalové asociace, o další prodloužení smlouvy s Pragosportem bez soutěže už se nenaplnily. Šéf Slavie Jaroslav Tvrdík už vtáhl do hry i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a pod tímto tlakem bylo rozhodnuto, že tentokrát už se tendr uskuteční. 

Na úrovni Ligové fotbalové asociace ho připravuje pracovní skupina, kterou vedle slávisty Jaroslava Tvrdíka tvoří ředitel Sparty František Čupr a spolu s nimi i Adolf Šádek, majitel Viktorie Plzeň, s Václavem Brabcem, majitelem Baníku Ostrava.  Významnou roli v organizaci tendru bude hrát poradenská společnost Deloitte.

A jak tedy aktuálně situace vypadá? Kdo bude o práva usilovat? Kam až se může vyšplhat cena? A jak do celé hry vstoupil Petr Fousek, předseda Fotbalové asociace ČR?