Po páteční vstupní kvalifikační výhře nad Polskem (3:1) proletěla českým fotbalem až nebývale silná euforická vlna. Příznivci národního týmu plesali, že tentokrát si z vydařeného představení reprezentace odnesli veskrze příjemný zážitek, co doslova zahřál u srdce.  Potěšil zdravě sebevědomý výkon i důležité vítězství, v nabídce nechybělo ani několik parádních akcí, jež i duši pohladily, a v neposlední řadě kvitovalo spokojené fanouškovstvo také intenzivně pozitivní náboj týmového odhodlání, který v Edenu z českého výběru doslova sršel.

Že se fotbalistům něco nadobyčej povedlo, zaznamenala dokonce i širší veřejnost, která přitom zrovna fotbalem obvykle nijak zvlášť nežije. To proto, že tak masivní vlnu nadšení u svých přátel či kolegů z řad těch zanícenějších fotbalových fanoušků snad tentokrát ani přehlédnout nemohla. 

Co mohlo být, kdyby...

A teď si představte, že by se pondělní zápas v Moldavsku povedl alespoň nějak průměrně, každopádně vítězně. Dobrý pocit z působení národního týmu nám pak v myslích mohl krásně setrvávat až do půlky června, s krásnou perspektivou, že nám v tom termínu tým pohladí duši další výhrou, tentokrát na Faerských ostrovech. S tím, že se pak ještě víc budeme těšit na podzim, kdy už budeme v průběžné tabulce s kapkou rozechvění sledovat, jak se ta velikánská naděje proměňuje i v kýženou jistotu postupu na šampionát. A to se pak hned začnou ve velkém shánět lístky, nejen proto, že se Euro koná v sousedním Německu, ale hlavně proto, že na "české lvy" bude přece radost se dívat. A kdo má v srdci fotbal, ten na jejich představeních na velkém turnaji přece scházet nebude. 

No a  toho všeho si samozřejmě nebudou moci nevšimnout sponzoři, ti velcí, co bez okolků a masivně podpoří národní tým(y) a vytáhnou fotbalovou asociaci z mínusu, i ti menší na klubových i regionálních úrovních. Stejně tak budou fotbalu nakloněni jak ministři ve vládě, tak třeba i zastupitelé na radnicích nebo hejtmané na krajích. A fotbal se na té šťastné vlně sveze k dotacím, dalším travnatým hřištím, ke vzdělávacím programům i solidnějším platům pro mládežnické trenéry. A samozřejmě především k obrovskému zájmu dětí, kluků i holek, co se budou masivně hlásit k náborům. A z nich pak vyroste dalši vlna skvělých reprezentantů.

Jenže my jsme řekli ne. 

Tedy my nikoli, to národní tým, kterému se zápas v Moldavsku bohužel nevydařl ani průměrně. Lidově řečeno, bylo to prostě hrozný. A to se přitom zaujati vlnou chvály možná tentokrát dívali i ti, co by jinak o fotbal ani na reprezentační úrovni v rámci kvalifikace nejspíš nezavadili. Tím spíš si bohužel po pondělním "zážitku" opětovně zafixovali, že fotbal je pro ně mrhání časem. A bezduchá česká holomajzna samozřejmě obzvlášť.

Pravověrní fanoušci si tu čistou hřejivou euforii bohužel užili jen pouhé tři dny. A po tom, co viděli, se těžko ubrání návratu alespoň lehce nakyslých pocitů. Z toho pozitivnějšího zbyla jen racionální bilance čtyř získaných bodů, která v součtu není úplně špatná, ale všichni samozřejmě moc dobře vědí že mohla být skvělá, šestibodová. 

Tak či tak je pochopitelně stále na místě víra, že se český celek ze skupiny na Euro i tak prokouše a naváže tak na svou bezpochyby chvályhodnou šňůru účastí na turnajích EURO, na nichž české barvy startují nepřetržitě už od roku 1996. Ano, daří se to i díky stále se rozšiřujícímu počtu účastníků šampionátu. Nicméně podstatné je na něm hrát.  A nejpozději s datem postupu na Euro se ta synergická vlna pozitivnějšího vnímání fotbalu zase objeví. Někdy v listopadu, možná už v říjnu. Kdo ví, možná že podobný plamen euforie jako páteční mač proti Polsku zažehne už v září i stejně parádní vystoupení národního týmu proti Albánii, přejme mu to. A sobě taky.

Ale ten dobrý pocit z toho, že to v národním týmu klape, jak má, že je na něj spolehnutí a že na každý další zápas je radno těšit se jak malé dítě a shánět na něj v předstihu lístky, v nás mohl krásně přebývat nepřetržitě prakticky po celý rok. A od fanoušků se pak větší či menší měrou pozvolna přenášet do celé společnosti. Pozitivní emoce spojená s fotbalem se v nás všech mohla krásně zafixovat a zakořenit, vytěsnit dosavadní automatické asociace typu "fotbal je žumpa, podvod, Berbr"...

Možná někomu přijde, že přeháním a dělám z jednoho nepovedeného zápasu až přepjaté závěry. Myslím, že ne. Ve sportovní rovině je to ztráta bodů a příležitost ke zjištění nedostatků, které je potřeba opravdu začít řešit, protože právě na Faerských ostrovech, kam se jede příště, mohou vzhledem k podobné typologii utkání opět vystoupit do popředí. Věřme tedy, že se to nestane, protože si s nimi trenéři v mezidobí poradí, ostatně od toho tam jsou.

Ale i pocit, nálada či atmosféra jsou - věřte mi to, nebo ne - komoditami, s jejichž rostoucí či klesající hodnotou fotbal opravdu denodenně žije, na klubové úrovni od víkendu k víkendu, na úrovni reprezentace s potenciálem právě až na několik měsíců, či dokonce ještě mnohem dál. A to s nejmasivnějším dopadem na logicky nejširší fanouškovský tábor, od něhož je pak pochopitelně nejblíž i ke všem dalším  přesahovým synergiím. 

Jedna šance. Slovy: jedna šance

Takže i proto škoda, škoda, třikrát škoda, že se zápas v Moldavsku takhle nevydařil. Nu což, berme věci, tak jak jsou. A čistě pragmaticky si řekněme, že i bod je lepší než nic. S vědomím, že ani to "nic" nebylo úplně nereálné. Stačí si vybavit, jak míči v proniknutí do české sítě hned nadvakrát zamezil Vladimír Coufal, operující v tu chvíli naštěstí na brankové čáře. Stalo se to v 25. minutě utkání. A s výjimkou Součkem nastřeleného břevna si za celý zápas výraznější českou brankovou příležitost, než byla tahle moldavská, snad ani nevybavím.

Právě míra českého nebezpečí vyvíjeného na moldavskou branku nabídla samozřejmě ten nejkřiklavější, třikrát podtržený vykřičník. Důvod je nasnadě: limitně se totiž blížila nule. 

Kuchta sice míč do branky dopravil, ale pomohlo mu k tomu ofsajdové postavení, které rozhodčí zaznamenali. A jedna jediná povedená "legální" akce české provenience, která našla vyústění v čisté šanci,  to je tedy za celý kvalifikační zápas v Moldavsku, při vší úctě k soupeři, až neuvěřitelně tristní. 

"Můj milý deníčku! Kdybych snad hrál, nedej bože, ještě někdy s Čechy - a neseděl přitom na střídačce Portugalska - tak mi, prosím, připomeň, že si máme dát většího majzla i v první desetiminutovce, protože potřetí už bych takovou ostudu nejspíš nepřežil."

Kdo ví, možná, že si Fernando Santos do svého diáře opravdu něco podobného poznamenal. Po zážitku z Eura 2012, kde ve Vratislavi sledoval z řecké lavičky, jak se Bílkův tým po střelách Jiráčka a Pilaře ve 3. a 5. minutě ujímá vedení 2:0, a po pátečním večeru v Edenu, kdy na ukazateli skóre utkání Česko-Polsko svítily číslice 2:0 už po necelých 3 minutách hry, by to možná bylo i záhodno.

Není to přitom tak dávno, co se i Santos cítil v Edenu jako v ráji, loni v září tady s Portugalskem vyhrál v Lize národů s prstem v nose 4:0 a výkon domácích barev byl veskrze příšerný. Uteklo pár měsíců a mnohé je jinak. V Portugalsku si vyhodnotili, že čtvrtfinále MS je málo a že raději chtějí dál v sestavě hvězdu ze saúdské ligy než trenéra, co si ji na MS drze dovolil nepostavit.

A tak je teď Santos v Polsku, jako tamní nejnákladnější trenér všech dob. A poté, co se s týmem seznámil na videu, několika málo trénincích prvního srazu a kvalifikačním výbuchu 1:3 v Praze, už aby si pro případ dalšího případného selhání v pondělí ve Varšavě proti Albánii pro jistotu možná raději předzabalil kufry a manželku preventivně poslal domů napřed.

Cesta na Euro 2024, které uspořádá sousední Německo, započne dnes večer také pro české barvy. Ve 20.45 vyzve tým sestavený Jaroslavem Šilhavým polskou ekipu, jejíž největší hvězdou je kanonýr Robert Lewandowski (ex-Bayern Mnichov, nyní Barcelona). Hrát se bude na stadionu v pražském Edenu, kde si Šilhavý v nedávné minulosti užil i svého největšího triumfu na lavičce národního týmu. A tím bylo bezpochyby vítězstrví nad Anglií 2:1, v říjnu 2011.

S Polskem se česká reprezentace v kvalifikačních bojích potkala naposledy před 14 lety, když šlo o postup na MS 2010 v Jižní Africe. Pod taktovkou trenéra Petra Rady prohrály české barvy v říjnu 2008 v Chorzowě 1:2, když Martin Fenin v závěru jen korigoval skóre a výhru polského týmu vedeného tehdy nizozemským trenérem Leo Beenhakkerem. O rok později v Praze český celek vedený Ivanem Haškem vyhrál nad Poláky 2:0, ale to už byl postup ztracen.

Důležité pak bylo i polsko-české měření sil na Euru 2012, které Polsko spolu s Ukrajinou pořádalo. Ve Vratislavi vyhrál tým Michala Bílka 1:0 zásluhou zásahu Petra Jiráčka. A protože předtím ve skupině, po vstupní prohře s Ruskem, dokázal zdolat i tým Řecka (2:1, branky Jiráček. Pilař), dostal se do čtvrtfinále, kde podlehl jasně lepším Portugalcům.

Mimochodem, na řecké lavičce seděl tehdy Fernando Santos, který se následně s Řeky dostal i na MS 2014 do Brazílie a tam poprvé v řeckých fotbalových dějinách i do vyřazovací fáze "mundialu". V osmifinále už ale byla v penaltovém rozstřelu šťastnější Kostarika. 

Fernando Santos se následně stal reprezentačním trenérem i ve své vlasti. A Portugalsko pod jeho vedením poprvé "něco" vyhrálo. triumfovalo na Euru 2016 a také v prvním ročníku Ligy národů.

Pozor na třetího vzadu. Tím je Albánie

Na loňském MS v Kataru už to taková sláva nebyla, a tak Santosův portugalský kontrakt skončil předčasně. Dvacátého třetího ledna oznámil Cezary Kulesza, předseda polské fotbalové asociace (PZPN), formou publikace společné fotografie na sociální síti, že byl Santos jmenován reprezentačním koučem týmu Polské republiky.

To znamená, že se dnes stane právě Fernando Santos, ve své ostré premiéře na polské reprezentační lavičce, vyzyvatelem Jaroslava Šilhavého a českých "lvů", kteří se stejně jako Poláci samozřejmě chtějí prokousat na fotbalovou EURO-přehlídku do Německa.

Na něm má účast zajištěnou domácí Německo a první dva týmy z deseti kvalifikačních skupin. Zbývající 3 pozice se pak doplní dodatečnými kvalifikacemi 3 čtyřčlenných skupinek, jejichž složení z řad těch týmů, jež se na Euro nedostanou z kvalifikačních skupin, vydefinují loňské výsledky Ligy národů. Více zde.

O přímý postup ze skupiny E by vedle Polska a Česka měla usilovat i Albánie, která vstoupí do kvalifikačních bojů v pondělí ve Varšavě. Už dnes se utkají i zbývající účastníci skupiny v duelu Moldavsko-Faerské ostrovy.

Jakkoli polské kluby nejsou příliš úspěšné v pohárové Evropě, platí, že sílu národního týmu vytvářejí "legionáři". Vedle Lewandowského, který patří k fotbalovým fenoménům současnosti, není jistě třeba nijak zvlášť představovat ani Wojciecha Szczesnyho (Juventus), i s jeho mimořádnou úspěšností při likvidaci pokutových kopů.  K pilířům letošního neapolského zázraku pak patří středopolař Piotr Zielinski, k němuž transfermarkt.de i v jeho 28 letech nabízí cenovku 40 milionů eur.

I v samotném polském fotbale se ale točí mnohem více peněz nežli v Česku. O tom svědčí i velká trenérská jména, na něž měla asociace po návratu z MS v Kataru "políčeno", i to, které nakonec ulovila. Jaký plat bere v Polsku právě Fernando Santos? Jak z tohoto ekonomického srovnáná vychátí příjem českého kouče Jaroslava Šilhavého? A kde na to polská asociace bere, že si může dovolit tak nákladného trenéra? Na rozdíl od české...

Odpovědi na tyto otázky jsem hledal. A ve spolupráci se svými polskými kolegy, kterým tímto děkuji, snad i našel. Vy je najdete níže, v placené části tohoto článku.

Měsíční předplatné projektu "Je to kulatý" činí 99 korun. Po jeho zaplacení získáte přístup do placených sekcí jednotlivých textů projektu, který tady na Gazetistu vychází od začátku března. Každý další nový text navíc dorazí přímo do vaší mailové schránky. Budu-li živ a zdráv, mohu snad každý měsíc garantovat zhruba 10 nových textů. Mojí ambicí je přinášet v nich nová fakta a zjištění nebo informace, které se v českých volně šířených médiích nedozvíte. Nabídnu "recenze" klíčových zápasů a také analýzy poukazující na leckdy skryté spojitosti uvnitř českého sportu a především fotbalu. V mém dramaturgickém plánu nechybí ani hloubkové profily či rozhovory s výraznými osobnostmi sportovního zákulisí. 

Sportovní žurnalistice se věnuji takřka 30 let.  V projektu "Je to kulatý" se pokouším využít zkušenosti a kontakty, které jsem za tu dobu načerpal. Pokud to se mnou zkusíte a místo dvou piv si zakoupíte předplatné a plný přístup k článkům z tohoto mého projektu, budu pochopitelně rád. A budu se snažit, abych vás za vaše peníze nezklamal.

Inženýr s jednou drahou šmouhou

Podívejme se tedy nyní blíže na osobnost evropského fobalu jménem Fernando Santos. V říjnu oslaví rodák z Lisabonu už 69. narozeniny. Je tedy nyní ve stejném věku jako Karel Brückner, když na Euru 2008 seděl naposledy na české lavičce v roli hlavního kouče.

V průběhu své hráčské kariéry, kterou coby obránce absolvoval v Estorilu a Maritimu, dokázal Fernando Santos vystudovat vysokou školu a získat titul inženýra v oboru elektrotechniky a telekomunikací.

Fotbalová Slavia ve spolupráci s Odborem přátel zřizuje Nadační fond Slavie.  V prvním roce své činnosti by měl podle plánu vygenerovat 7-10 milionů korun.  Pomoci by měly především mladým lidem s onkologickým onemocněním, nadace chce přispívat na vzdělávání a sportování mládeže, ochraně životního prostředí a obětem živelných pohrom či mimořádných událostí, jako je například válka na Ukrajině.

Na středečním setkání s médii odpovídali zástupci Slavie, zejména předseda představenstva Jaroslav Tvrdík, také na otázky z jiných tematických okruhů. Řeč byla o rotaci kádru, Olayinkově vyloučení, chystané regulaci počtu možných hostování, televizním tendru a dalších tematech. 

Protože jde o výstupy z mediálního setkání, přináším informace z něj jako volně dostupné, tedy zdarma. Do placené sekce pro předplatitele přidávám navíc dvě zajímavosti se slávistickou tematikou, které se na tiskovce neřešily: A to popis aktuální situace kolem chystaného projektu stavby nové mládežnické akademie na pražském Šeberově. A také informaci, jaká bude budoucnost dosavadního Tvrdíkova "náměstka", tedy Tomáše Syrovátky, 

Svým aktivitám v oblasti charity a v dalších sektorech rozvoje společenské odpovědnosti se fotbalová Slavia rozhodla vytvořit nový rámec. Spolu s Odborem přátel založila Nadační fond Slavie, v jehož čele bude stát David Ocetník, předseda Odboru přátel.

Do fondu už Jaroslav Tvrdík vložil počáteční vklad 100 000 korun. Hráči a realizační tým mezi sebou vybrali 150 000 korun. A počítá se s tím, že z klubových prostředků přibude dalších 500 000 korun. Navíc Slavia vloží do fondu 10 000 vstupenek na svá domácí utkání.

Počítá se s mnoha dalšími zdroji financování nadace. Například od fanoušků. Ti dostali už před utkáním s Plzní možnost zaplatit při online nákupu vstupenek i cenu, která nominální hodnotu lístků přesahovala. S tím, že rozdíl zamíří právě do charitativní nadace. "A v souvislosti s utkáním proti Plzni se takto posbíralo 60 000 korun," uvedl Jaroslav Tvrdík.

Vedle sponzorů by měl další prostředky generovat výtěžek z charitativních utkání nově zakládaného týmu osobností, který povede Stanislav Tecl. Vedle něj a dalších současných či bývalých hráčů Slavie by dres tohoto týmu měly oblékat i osobnosti z jiných oborů, které fandí Slavii. 

Další peníze pro nadaci by měl přinést výnos z prodeje 14 obrazů, na kterých Michal Červenka zachytil výjevy ze 130 let historie pražské Slavie. 

A došlo i na další témata:

O sportovní situaci po remíze v Liberci. "S vývojem situace v lize jsme spokojeni a v dobré náladě. Vedeme tabulku, byť jen o skóre. Každopádně zbývá ještě spousta zápasů," zdůraznil Jaroslav Tvrdík. Ztráta bodů v Liberci byla spojována s červenou kartou, kterou Peter Olayinka dostal poté, co mu ujely nervy. "Uvědomuje si, co udělal, bylo mu do breku. Ve čtvrtek ho čeká disciplinární komise," poznamenal Tvrdík. Slavia je smířena s tím, že Olayinka může dostat distanc i na 4 zápasy, což by ho vyřadilo z derby proti Spartě. "Každopádně se mi zápas v Liberci líbil po stránce nasazení našich hráčů líbil, bylo to jiné než v Teplicích nebo v Českých Budějovicích," připomněl Tvrdík duely, kde podle něj zdaleka vše v pořádku nebylo. A Slavia v nich bodově také ztrácela.

O policejních manévrech. "Pokud vím, třeba do Českých Budějovic směřovalo zhruba 200 našich fanoušků. Když si pak čtu, že na ně byl nasazen zhruba stejný počet policistů, přijde mi to spíš jako manifestace síly a nevede to k potlačení nějakého negativního jevu, ale spíš k šikaně. Od policie jsme nikdy nedostali identifikaci žádného našeho problémového fanouška z výjezdu. Hodnota předání takové informace by spočívala v tom, že bychom pak dotyčnému neprodali lístek," nabízí Tvrdík možnou cestu řešení. "Každopádně se těším na blížící se setkání pracovní skupiny Ligové fotbalové asociace, která se bude zabývat prostředím na stadionech v otázce komfortu fanoušků, a to i příznivců týmu hostí. Debatovat budeme o práci bezpečnostních agentur, o kvalitě občerstvení a dalších parametrech."

O televizních právech. Šéf Slavie Jaroslav Tvrdík je plně spokojen s tím, jak se na Ligové fotbalové asociaci rozeběhly přípravy na historicky první tendr audiovizuálních práv na profesionální soutěže. "Oproti minulosti se situace významně změnila, jsme zavázáni povinností konzultovat každý krok s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Slavia bojuje za tendr dlouhodobě a současná spolupráce se zástupci Sparty, Plzně a Baníku, s nimiž spoluvytváříme pracovní skupiny na úrovni řídícího a pracovního týmu, je prakticky idylická. Připravují se různé varianty prodeje, na 4 roky na 4+2 roky, na prodej práv v balíčcích s nadstavbou i bez ní, s bettingovými právy i bez nich atp. Oslovili jsme společnost Deloitte, která tendr povede a bude zárukou toho, že se všemi účastníky tendru bude férově zacházeno. Prostřednictvím tendru budeme řešit i kvalitu služby, například tzv. ofsajd lajnu a další aktivní prvky přenosu." Aby mohl být tendr vypsán, musela nejprve Fotbalová asociace ČR prodloužit s LFA rámcovou smlouvu vymezující jejich vzájemné působení. "Smlouva byla dojednána dobře, vyváženě.  A hlavně v rozumném termínu, který umožňuje vyhovět účastníkům televizního tendru v jejich požadavku aby výsledky soutěže byly známy do konce září. Aby pak všechny požadavky kladené na ně v souvislosti s vysíláním ligy byly splnitelné do 1. července příštího roku. "

O regulaci počtu hostování. Český fotbal reaguje na výzvu FIFA a v přestupním řádu omezí možnosti počtu hostování, z nichž se stal poněkud přebujelý jev.  Od 1. 7. 2023 bude pro prvoligové týmy platit, že z jednoho v druhém mohou hostovat v jednu chvíli nejvýše 3 hráči. A od léta 2025 bude totéž platit i napříč soutěžemi. Jeden klub bude smět mít celkově na hostování v jiných oddílech nejvýše 6 fotbalistů. Stejně tak ve svém vlastním kádru bude smět nbídnout hostování jen 6 hráčům odjinud. "Tyto aktivity vítáme, nemáme vůči nim žádné dramatické námitky. Novému nastavení budeme muset samozřejmě přizpůsobit i naši přestupní politiku," glosoval nové regule Martin Říha, generální sekretář Slavie. A Jaroslav Tvrdík doplnil: "Hlasoval jsem dokonce pro nejpřísnější variantu nového režimu ohledně hostování, Česko v této věci volí ještě razantnější scénář než FIFA."

O derby žen. Sparta ho v rámci mužské reprezentační přeatávky uspořádá na hlavním stadionu v neděli 26. března od 14 hodin. "Budeme na to reagovat stejně, další derby žen bude u nás také na hlavním stadionu. A jestli nám teď Sparta vezme rekord v návštěvnosti na utkání týmů žen, budeme ho chtít získat zpátky," usmívá se Tvrdík, který slíbil, že na dámském derby nebude v neděli scházet.

O rotaci kádru. Nižší úspěšnost v zápasech na hřištích soupeřů byla v médiích přičítána i skutečnosti, že trenéři Slavie přespříliš rotují sestavou. "Naši trenéři ale takto pracují už 5,5 roku. A s nepopiratelnými úspěchy. Ano, Slavia v této sezoně nasadila 34 hráčů, ale Sparta 32 a Plzeň 30. Oproti Spartě jsme přitom odehráli o 35 prrocent víc zápasů," poznamenal Tvrdík. Slavia na rozdíl od Sparty startovala ve skupině evropského poháru. "Ano, naši trenéři rotují víc než ostatní, ale velká část změn je dána i aktuálním zdravotním stavem hráčů," zastal se Tvrdík svého trenérského štábu.

Je mu čtyřiadvacet let, coby fotbalový rozhodčí trávil spoustu víkendů už od svých patnácti. Ale to, co Adam Furiš zažil nedávno, při utkání nijak významného regionálního turnaje O pohár místostarosty Chebu, s ním otřáslo natolik, že vážně přemýšlí, zda má něco takového ještě nadále  zapotřebí. Ke spršce vulgarit, kterými ho zasypal činovník klubu FC Cheb, přidal totiž dotyčný i nevybíravý fyzický útok, když hlavního sudího utkání chytil pod krkem. 

Napadeného Furiše zklamal podle něj nízký trest, se kterým útočník odešel od disciplinárky, a překvapil ho i nezájem komise rozhodčích. V pozadí podle svých slov vycítil tradičníá vazby vystavěné kolem šéfa chebského klubu Slavomíra Kozla, funkcionáře konzervativního střihu, který v nedávné minulosti proplouval berbrovskými, leckdy dost pokřivenými strukturami, jako ryba ve vodě. A v aktuálních poměrech se nijak zvlášť netají silným despektem vůči novátorské F-evoluci či svou zahořklostí nad ztrátou funkce ligového delegáta. 

Je to zhruba rok, co Petr Fousek, předseda Fotbalové asociace ČR, sklidil intenzivní kritiku za to, že odmítl sehrát v Rusku případný barážový duel kvalifikace MS až o několik hodin později, než tak učinili představitelé polského a švédského fotbalového svazu. Při pohledu na záběry ze sobotní demonstrace mě napadlo, co by se asi dělo, kdyby byl členem vedení nebo dokonce předsedou fotbalového svazu nikoli opatrný Fousek, ale Jindřich Rajchl, který nejen kuráží, ale i svými proruskými názory zejména poslední dobou opravdu nešetří.

Na to, že mu bude v září 47 let, stačil už právník Jindřich Rajchl zaznamenat ve svém životě spoustu aktivit. Nyní se agilně prezentuje ve světě politiky, coby předseda strany Právo Respekt Odbornost (PRO 2022) svolal nedávno, konkrétně na sobotu 11. března, na pražské Václavské náměstí protivládní demonstraci Proti bídě. Předtím se věnoval kritice opatření proti covidu-19,  v jeho vyjádřeních a projevech lze vysledovat i nepřehlédnutelnou prokremelskou stopu.

Politickou linii Jindřicha Rajchla nijak zvlášť komentovat nechci, k tomu ať si každý udělá svůj závěr sám. Čím bych ale rád přispěl, je připomenutí jeho aktivit v rámci českého fotbalu. Působil totiž jak v klubové sféře, tak v užším vedení fotbalové asociace, a to coby její místopředseda, který se dokonce ucházel o předsednický post. Kdo ho pozdvihl do vedení svazu? Jak se tam prezentoval? A s kým pak v dalších volbách prohrál? Odpovědi se pokusím nabídnout v placené části tohoto textu.

Ze zápasové nálože Fortuna ligy mají kluby už zhruba dvě třetiny programu za sebou. Zbývá 6 kol základní části a ve skupinách o titul i záchranu pak 5 kol nadstavby.

Viktoria Plzeň sice prohrou 1:2 v sobotním utkání na stadionu Slavie své šance na obhajobu titulu bezpochyby oslabila, nicméně i zběžný pohled na průběžnou tabulku každému záhy prozradí, že ve "hře o trůn" stále zůstávají všechny tři nejsilnější české kluby. 

První je Slavia, dva body za ní Sparta a na tu pak další dva body ztrácí Plzeň.  První tři týmy pořadí se tedy vtěsnají do rozmezí čtyř bodů.  Pokud právě tento údaj, tedy co nejmenší bodový rozdíl mezi prvním a třetí týmem soutěže, použijeme jako srovnávací parametr, pak zjistíme, že se v Česku schyluje ke koncovce druhé nejdramatičtější ligy na starém kontinentu. Samozřejmě pokud bereme v potaz ligy hrané v tradičním rytmu podzim - jaro, protože ty ostatní, které jsou nastaveny opačně, se nyní teprve rozebíhají.

Ve které zemi se špička tamní ligy vměstná do ještě těsnější bodové blízkosti než v Česku? Jak porážka Viktorie v Edenu zahýbala u bookmakerů s jejich kurzy vypsanými na zisk titulu? Odpověď na tyto otázky najdete  v placené části tohoto článku. A nejen to. Dočtete se tam také, proč plzeňský brankář Jindřich Staněk neodešel v zimě do Premier League. A název účastníka této prestižní soutěže, který o něj stál. Přidám bundesligovou adresu, ze které chtěli v zimě zlákat Nicolae Stancia. Neúspěšně, tak jako slávisté. A navrch odtajním i jméno ligového fotbalisty, jehož příchod už by měla mít Slavia předjednaný na léto, podobně jako u olomouckého Mojmíra Chytila.

Právě tyhle dosud nezveřejněné informace z přestupního trhu se u mě v posledních dnech nastřádaly, a tak se o ně dnes s vámi rád podělím. (Přinejmenším jsem tedy sám nezaznamenal, že už by se o těchto tématech někde psalo. ) 

Právě exkluzivní informace a další prémiový obsah se vynasnažím nabízet vám programově a průběžně, vážení předplatitelé. Vašeho finančního příspěvku na moji novinářskou práci si velmi vážím, to je zcela bez debat. A mým cílem je samozřejmě vaše spokojenost s tím, že za své peníze dostáváte ode mě protihodnotu, která za to opravdu stojí.

Na startu projektu Je to kulatý jsem sliboval 1-3 články týdně. V uplynulém týdnu se proti mně tak trochu spiknul nešťastný souběh několika faktorů včetně zdravotních, což mi dost nabouralo plány, a tak zůstalo u textu jediného. Nicméně teď už snad bude všechno v pořádku a článků se, pevně věřím, urodí víc, abyste se necítili ošizeni. Ostatně rozhodující by tu neměla být kvantita, ale kvalita textů a unikátnost informací.  Vycházím z předpokladu, že i jeden článek, s nímž budete naprosto spokojeni, vydá za hafo textů, ze kterých se nic moc  nového nedozvíte. 

Slavia prohrála v Českých Budějovicích a řeší se záhada, proč se červenobílá herní prezentace v Edenu liší tak dramaticky od té, jež bývá k vidění, zavítá-li Slavia na hřiště soupeřů. Můžeme si spolu klidně zpříjemnit čas hrou na 1000 + 1, kdy najdeme tisíc možných součástí odpovědi na položenou otázku, tedy proč to venku nejde. Ale od každého střípečku z rozbitého zrcadla se pokaždé stejně budeme muset vždy a znovu vracerr k tomu nejpodstatnějšímu.

K tomu, co v naší zkratce naznačeného matematického úkonu značí oněch +1.  Dámy prominou, ale po mém soudu nejpřesnější a nejsrozumitelnější výraz, kterým by Slavia nutně a hbitě potřebovala onen tajuplný sčítanec +1 naplnit, zní: Koule. 

Jinými slovy testosteron. Sebedůvěra. Vědomí vlastní velikosti, síly či odvahy. 

Vážení čtenáři,

vzhledem k tomu, že tady na Gazetistu jsem úplně nový, sluší se nejspíš, abych vás zdvořile pozdravil a krátce se představil. Jsem Luděk Mádl, sportovní novinář. Zejména o fotbale a jeho spletitém prostředí píšu profesionálně už od roku 1994 a rád bych v tom právě tady na Gazetistu pokračoval. 

Přiznávám, že v koutku duše stále živím i poněkud neskromnou naději, že ten, kdo se v Česku alespoň trochu vážněji o fotbal zajímá, měl už nejspíš nejednou šanci na moji novinářskou práci narazit. A snad tedy alespoň do určité míry platí, že mnozí již vědí, co ode mne zhruba mohou očekávat. Pohledy nejen na hřiště,  ale i do zákulisí. Góly, aféry, dotace, úplatky, vztahy.... Texty o Schickovi či Nedvědovi, stejně tak jako o Horníkovi, Peltovi či Berbrovi. Anebo o těch fotbalových hrdinech či zlosynech, co přijdou zase po nich.  

Řítíme se po informační dálnici a cestou míjíme kvanta jednotlivých zpráv. Samy o sobě a každá zvlášť toho ale člověku mnoho nepoví.  Až když střípky sestaví celou mozaiku, vidíme najednou celek. S vědomím souvislostí, vztahů nebo čehokoli, co má na dané téma vliv. I takové možnosti vám snad ve svých textech budu umět nabídnout.

Co se týče celostátních médií, sbíral jsem v průběhu let zkušenosti postupně v Denním Telegrafu, Svobodném slově, deníku Sport, Hospodářských novinách, Aktuálně.cz. A donedávna jsem působil v redakci Seznam Zpráv, se kterou nadále spolupracuji externě na podcastu Nosiči vody.

Tak jako každý se občas nevyhnu chybám nebo omylům. Ale opravdu máloco jsem v životě podcenil a pokazil takovou měrou, jako když jsem před nedávnem na Twitteru uvedl, že jeden z českých fotbalových reprezentantů chystá coming out. Nedomyslel jsem přitom nic. Ani že ho v debatě pod tweetem někdo zbaví anonymity, ani že kouzlo coming outu spočívá výhradně v premiéře plně režírované hlavní postavou. A že jakákoli cizí neuvážená aktivita, příkladně tento můj tweet, může vyvolat i velmi neblahé  důsledky. Nakonec snad věci kolem Jakuba Jankta nabraly správný směr. Chci v to každopádně doufat a ještě jednou se mu i touto cestou omlouvám.

Je to kulatý. Proč?

Mně ty události každopádně vyslaly intenzivní signál, že novinář opravdu nikdy nesmí polevit v obezřetnosti.  Snad mi to zjištění bude k užitku, až se budu snažit o co nejlepší texty, které si dovolím vám tu postupně nabízet, aby poskytly dobrou službu zase vám. Pokud si tedy za 99 korun měsíčně zakoupíte přístup k nim, do placené části webu.  Pokud se zařadíte mezi předplatitele, paralelně vám tak všechny moje texty z tohoto projektu na Gazetistu začnou chodit, a to samozřejmě kompletní, i do vaší mailové schránky, a to formou newsletteru.

Svůj projekt jsem nazval oblíbenou frází z fotbalového žargonu, odkazující na to, že fotbal je navzdory všemu stále ještě především zábavná hra, ve které se balon i díky svému tvaru může odrazit kdykoli, kamkoli a jakkoli, tedy zcela nevyzpytatelně. Prostě proto, že "...je to kulatý". 

Pokud budu živ a zdráv, počítám s vytvořením minimálně jednoho textu týdně. Spíše si ale dokážu představit, že textů bude pravděpodobně vícero. Rád bych týdně zvládal až tři.

Projekt "Je to kulatý" se asi bude v čase vyvíjet, nicméně pondělí se jeví jako vhodný den pro reflexi ligového víkendu. 

Uprostřed týdne by pak mohla přijít na řadu nějaká "volná disciplína". Co si pod tím představit? Například rozhovor s osobností, reportáž nebo story ze světa sportovního byznysu.

Pátek se pak v mých předběžných plánech rýsuje jako ideální den pro inside pohled do struktur, o kterých byste třeba chtěli vědět víc, jenže o tom nikde nepíšou. Tak já se o to tedy pokusím.

Dnes se dozvíte, co se chystá na Ligové fotbalové asociaci v souvislosti s blížícím se klíčovým obchodem českého fotbalu, tj. s připravovaným tendrem na prodej audiovizuálních práv na I. a II. ligu.

V placené části článku se pokusím odhalit, které televize a další subjekty, působící na trhu, by se soutěže mohly zúčastnit, nebo s tím předběžně počítají. Dost možná budete i překvapeni.

Opravdu nelíčený šok před nedávnou dobou prožíval i šéf fotbalové Slavie Jaroslav Tvrdík, hlavní hybatel všeho dění kolem chystaného tendru. A to když se Petr Fousek, předseda Fotbalové asociace ČR, do celé záležitosti překvapivě zapletl a vznesl požadavek, který Tvrdíka opravdu zaskočil.

Co musí spatřit světlo světa dřív, než bude liga smět vyhlásit tendr? Co si Fousek dovolil nárokovat? Kdo bude účastníkem velké hry? A kdy asi můžeme čekat, že budou výsledky tendru a celého obchodu vyhlášeny? 

To všechno se pokusím zodpovědět v placené části článku.  Od příštího týdne nejspíš začnu k pátečnímu insiderskému textu přidávat postupně i různé rubriky, to abychom si koncem týdne k hlavnímu textu namíchali i osvěžující koktejl z toho, co nás zajímá a baví. Snad trefím ty správné ingredience, uvidíme. Ale pro dnešek už věnujme pozornost výhradně chystanému tendru na vysílací práva české fotbalové Fortuna ligy. 

Bez soutěže cena příliš neroste

To číslo bije do očí.  Pouhých 150 milionů koruh, tedy úhrnná částka, kterou nyní společnost Pragosport za každou jednotlivou sezonu proplácí Ligové fotbalové asociaci náhradou za její televizní práva,  je v porovnání v zásadě s jakoukoli jinou evropskou zemí s výjimkou Slovenska, Chorvatska či Bulharska nedostatečná.

I kluby na Kypru inkasují za práva dvojnásobek, v přepočtu 317 milionů korun ročně. Velký ohlas v Česku loni vzbudila nová smlouva mezi tamní Ekstraklasou a francouzskou televizní společností Canal Plus. Ta za 4 roky platnosti smlouvy zaplatí polským klubům celkem 6,63 miliardy korun. A to je o 6 miliard korun více, než za stejně dlouhé období zaplatí českým klubům Pragosport.

Proč je česká cena tak nízká? K tomu existují dva výklady. Za prvé ten, že cena práv nebyla po desítky let nikdy soutěžena. Ať už jimi disponovala Fotbalová asociace ČR (FAČR), potažmo její dceřiná obchodní firma STES, nebo později Ligová fotbalová asociace, vždy došlo k dohodě o poskytnutí práv společnosti Pragosport, za kterou vystupuje její jednatel Jaroslav Vacek, v minulosti dlouholetý místopředseda fotbalové asociace, vystupující tehdy ještě pod názvem Českomoravský fotbalový svaz. 

Mimo dosah Pragosportu se práva dostala jen na čtyřleté období po roce 2009, kdy je tehdejší fotbalový předseda Ivan Hašek smluvně spojil s dceřinou firmou Sazky. Po vypršení tohoto kontraktu už byl ale Hašek ze Strahova dva roky pryč a práva se opět vrátila do správy Pragosportu. Ten před rokem 2018 platil 120 korun milionů ročně, při prodloužení kontraktu do léta 2024 došlo k navýšení na 150 milionů korun ročně.

Zatímco v jiných zemích se cena soutěžila a docházelo tedy postupně k jejímu skokovému navyšování, v Česku se konkurenční boj nekonal a Pragosport tedy při prodlužování smluv přidal jen nějaká procenta navíc. A tady musíme zmínit druhý výklad české ceny práv, výrazně nižší než leckde jinde. Jak říká Jaroslav Vacek, šéf Pragosportu, cena je daná specifičností českého trhu, kde se samotné televizní společnosti o možnost vysílat český fotbal nikdy nijak zvlášť nedraly a konkureční prostředí, které by šponovalo cenu, tak nevytvářely.

Když se v roce 2018 zavedené zvyklosti pokusil narušit šéf Slavie Jaroslav Tvrdík, nebyla nabídka TV Barrandov, o níž hovořil, pro nesplnění náležitostí akceptována. Na prodej tehdy byla TV Nova, o níž usiloval i čínský vlastník Slavie, společnost CEFC. Ta se ale zhroutila a televizní skupina Nova se posléze přesunula do portfolia PPF. 

Do něj patří i O2 TV, které Pragosport přeprodává vysílací práva na ligu nyní. Streamovací práva pro oblast online médií nasměroval Pragosport do vydavatelství CNC, které kontroluje Daniel Křetínský, majitel Sparty. Ten po smrti Petra Kellnera, zakladatele PPF, patří mezi poradce pozůstalé rodiny, je přítelem Kellnerovy dcery Anny.

V roce 2019 prodal Jaroslav Vacek svůj Pragosport společnosti Livesport, sám ovšem zůstal jednatelem firmy. 

Tendr bude. Kdo se ho zúčastní?

Snahy viceprezidenta Sparty Dušana Svobody, který je předsedou Ligové fotbalové asociace, o další prodloužení smlouvy s Pragosportem bez soutěže už se nenaplnily. Šéf Slavie Jaroslav Tvrdík už vtáhl do hry i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a pod tímto tlakem bylo rozhodnuto, že tentokrát už se tendr uskuteční. 

Na úrovni Ligové fotbalové asociace ho připravuje pracovní skupina, kterou vedle slávisty Jaroslava Tvrdíka tvoří ředitel Sparty František Čupr a spolu s nimi i Adolf Šádek, majitel Viktorie Plzeň, s Václavem Brabcem, majitelem Baníku Ostrava.  Významnou roli v organizaci tendru bude hrát poradenská společnost Deloitte.

A jak tedy aktuálně situace vypadá? Kdo bude o práva usilovat? Kam až se může vyšplhat cena? A jak do celé hry vstoupil Petr Fousek, předseda Fotbalové asociace ČR?