Na mistrovský titul čekala Sparta celkem dlouho, od sedmašedesátého roku. Její příznivci museli přečkat období, kdy lize kralovaly Spartak Trnava, Slovan Bratislava, Dukla Praha či Baník Ostrava. Po jednom titulu v té době stihla i Zbrojovka a Bohemians v Ďolíčku. Sparta v tom období nijak zvlášť nezářila, jeden soutěžní ročník absolvovala dokonce ve II. lize. 

Ovšem počínaje sezonou 1983/84 odstartovala, dá se říct, velká éra sparťanská, kdy jen občasné výjimky potvrzovaly pravidlo, že titul obvykle míří na Letnou.

Do přelomu tisíciletí, včetně sezony 2000/01, získala Sparta celkem 15 titulů z 18 možných, jež se v tomto úseku tuzemských fotbalových dějin rozdělovaly. Ve federální lize ji v tom období jednou předstihly Vítkovice a posléze bratislavský Slovan, v české lize se v devadesátém šestém dočkala titulu i Slavia. Předtím třikrát v řadě druhá. A následně pak ještě sedmkrát druhá za Spartou (a v době méně dávné pak ještě dvakrát druhá za Plzní).

A ať to máme kompletní, v dalších letech, tedy v období od 2001/02 do dneška, si Sparta připsala ještě dalších 5 titulů (z 21 možných). Ovšem naše minisérie se věnuje primárně "devadesátkám". A z výše uvedeného snad jasně vyplývá, kdo jim na tuzemské fotbalové mapě vévodil.

Jaroslava Starku mají už dnes mnozí spojeného výhradně s fotbalovou Příbramí. V devadesátkách ale spolupracoval i s Viktorií Žižkov, jeden čas koketoval dokonce i se Slavií Praha, než se tehdy rozhodla pro Jaromíra Šeterleho. A svého času také po fúzi platilo, že Příbram a Dukla Praha jedno jest.

Na Julisce tehdy ve druhé lize řádil mimořádně silný tým. Trenér Ladislav Škorpil v něm pospojoval dravé mládí Václava Kolouška či Petra Papouška se zkušenostmi chlapíků, kteří posléze v roli mládežnických trenérů vychovali i své syny coby velké talenty českého fotbalu. Tady je samozřejmě řeč o Jaroslavu Maškovi a Václavu Černém. Za tehdejší Duklu nastupovali i Ivo Knoflíček nebo Karel Krejčí, později trenér Plzně, reprezentace do 21 let a dneska trenér Příbrami, kde ostatně léta žije.

Proč o tom vyprávím: Ať je Jaroslav Starka kdovíjak silný zákulisní hráč a velmistr nejrůznějších čachrů, tenhle tým se mu opravdu povedl i po sportovní stránce.  A nerad bych se pletl, ale nějakou extra tlačenku zezadu snad ani nepotřeboval. Postoupil nejen ze druhé ligy mezi elitu, ale také do finále poháru 1996/97, kde až v prodloužení podlehl na Strahově silné Slavii vedené Františkem Ciprem. Ten si ostatně nikdy neopomněl postěžovat: "Vy mi nikdy nepíšete vizitky to vítězství v poháru!" Tak to musím dohnat alespoň teď, i když už nás František Cipro navždy opustil.

Zeman na Strahově, Merson u Litavky

Mimochodem, trenérských osobností bylo tehdy na Strahově víc než dost. Potkal jsem tam i Zdeňka Zemana, který se přijel osobně podívat na Václava Kolouška. A i zásluhou ZZ se v létě stěhoval do italské Salernitany. 

Přišel tím ovšem o stěhování Dukly do Příbrami. Od roku 2000 se v názvu Starkova klubu objevuje slovo Marila podle firmy ovládané spřáteleným podnikatelem Tomášem Pitrem. A brzy nato i Intertoto Cup proti Aston Ville (ano, u Litavky nastoupili v barvách soupeře dokonce i David James, Paul Merson či Dion Dublin). A po 4. místě v lize pak i duely v Poháru UEFA 2001/02, ve kterých Starkovo mužstvo vyřadilo francouzský Sedan a vypadlo s PAOK Soluň. V příbramských barvách zářil střelec Marek Kulič, hru tvořili Rudolf Otepka s Lukášem Jarolímem, v bráně stál Jaromír Blažek. 

Tenkrát byl příbramský fotbal na vrcholu, dnes, s odstupem dvaceti let se to při vědomí současné reality jeví div ne jako pohádka. Přičemž asi nikdo nebyl nikdy příliš na pochybách, že klíčovou roli v celém tom příběhu hraje i místní černokněžník, kolem kterého se v Příbrami vždycky všechno točilo.

Je to jistě navýsost pozoruhodné, ale ačkoli policie spojovala Jaroslava Starku mnohokrát s organizovaným zločinem, a dokonce ani on sám to v obecné rovině nikdy nijak zvlášť nerozporoval, nepostihlo ho za to nikdy nic horšího než slavné spektakulární zatýkání na dálnici v roce 2006 a potom několik měsíců vyšetřovací vazby, které mu, pravda, výrazně podlomilo zdraví. 

Ale ačkoli policie spojovala Starku s mnohými zločiny, např.  s únosem Lamberta Krejčíře či s únosem bankáře Roselliho, jednoho ze Starkových spolupracovníka posléze také s únosem Miroslava Kříže... a tak bychom mohli pokračovat, nikdy nic z toho nebylo Starkovi prokázáno do té míry, aby stanul před soudem nebo skončil ve výkonu trestu. 

Hojná penaltová nadílka, jíž se pražská Sparta od rozhodčích dočkala v závěru základní části ligy, vyvolala na sociálních sítích mimo jiné výkřiky typu: Devadesátky jsou zpět!

To, co se ve fotbalové lize dělo v posledních dnech, jsme, myslím, s kolegy Jaromírem Bosákem a Karlem Tvarohem okomentovali dostatečně v aktuální epizodě podcastu Nosiči vody. A už k tomu nic dalšího snad ani dodávat nechci.

Nicméně napadlo nahlédnout teď celou věc pro změnu i z druhé strany užité historické paralely.  A pokusit se načrtnout, jak tedy vlastně ty zmíněné fotbalové devadesátky vypadaly. Aby si ti mladší udělali plastičtější představu, o čem je vlastně řeč. A pevně věřím, že i ti starší hrst historek z tehdejší doby také ocení. 

Můj prvotní záměr scuknout celé téma do jednoho textu se brzy ukázal jako naprosto nerealizovatelný, protože tak dlouhý text by byl v tomto formátu rozhodně "neučtitelný". Přitom by byla jistě škoda nechat ležet některé příběhy ladem. A proto vítejte na startu série Devadesátky, čas brutálních zářezů.

Nikoli sebestředně, ale spíš náhodně a zásluhou shody jmen začneme dnes příběhem sudího Mádla. Jakkoli se o devadesátkách, a to oprávněně, ne že ne, hovoří jako o časech, kdy bylo letenskému klubu ze strany rozhodčích obvykle přáno, nutno říct, že Petr Mádl tehdy šel, ba dokonce tančil, zcela proti proudu. A ten ho smetl rychleji, než bys řekl švec.

Své vlastní kapitolky si v příštích dnech za svou nepřehlédnutelnost ve vytčeném období dozajista zaslouží také Jaroslav Starka, Ivan Horník, Jan Gottvald, Lubomír Puček, Miroslav Pelta a další nezapomenutelní "umělci" této éry. Zavzpomínáme na to, jak v té době fungovala fotbalová asociace a její komise rozhodčích, kdo ji vedl, kdo šel komu na ruku a proč, nebo z jaké bizarní adresy chodily tehdy rozhodčím nominace k zápasům. Dojde také na události tzv. horkého rozhodcovského léta 1995. 

Znalost příběhů a souvislostí z časů minulých není nikdy na škodu, chcete-li se lépe zorientovat v současnosti, byť se jména, kulisy a rekvizity v průběhu času samozřejmě mění. Podstata věci ovšem nikoli. Anebo zdaleka ne natolik zásadně, jak bychom si jistě přáli.

Když jsem vás, předplatitele "Je to kulatý", před časem vyzval, abyste mi napsali, o jaká témata byste měli zájem, ve vašich odpovědích se často právě interes o střípky z nedávné minulosti české ligy objevoval, takže (nejen) dnešním zavzpomínáním snad takříkajíc zabijeme několik much najednou. 

Milovníci jemných tahů fotbalového zákulisí by měli mít na čtvrtek 27. dubna, tedy na pozítří, vyhlášenou pohotovost. Interesantní zasedání chystají na ten den hned tři instituce posuzující fotbalovou vinu a trest. Dvě z nich pravidelně, což je jasné z podstaty zaměření a činnosti jejich zřizovatele. A jedna výjimečně, to když osud a jurisdikce postaví před její stolec fotbalovou celebritu.

Městský soud v Praze ve čtvrtek už podruhé vynese rozsudek nad Miroslavem Peltou, někdejším předsedou Fotbalové asociace ČR. Obžaloba ho viní z toho, že ve prospěch FAČR získal nezákonným způsobem výhody v rámci přidělování státních dotací do sportu. A také z toho, že spolu s tehdejší náměstkyní ministryně školství Simonou Kratochvílovou taktéž nelegálně ingerovali do rozdělování investičních dotací. Pelta sice připouští,  že s Kratochvílovou dělali spolu leccos, ale ohledně dotací "pro premiéra, pro Rudu" nebo tak různě spolu prý jen tak zbůhdarma "blbě kecali". 

Posledně ho za tuto nevšední kratochvíli poslal tento soud na 6 let do vězení. Následně pak po odvolání Vrchní soud v Praze tento rozsudek zrušil a vrátil kauzu městskému soudu k novému projednání. A to právě ve čtvrtek dojde ke svému vyústění ve formě dalšího rozsudku.

Ať už bude jakýkoli, dojde takřka jistě k dalšímu odvolání, ať už ze strany obžalovaných, nebo státního zástupce, což bude mít na případný výkon trestu opět odkladný účinek. Jinými slovy: i kdyby soud poslal Peltu za mříže znovu, tak se zatím se zubní pastou a kartáčkem na zuby v dohledné době ještě na žádné bráně hlásit nebude.

Přesto podle mých zpráv lobboval Pelta v posledních dnech ve fotbalových kruzích v jedné důležité záležitosti jako o život. Tahle věc je totiž nyní superžhavě aktuální a jde v ní řádově o miliardu korun. Víc se o ní dozvíte v placené části tohoto článku.

Etická komise FAČR si na své čtvrteční zasedání předvolala coby svědka někdejšího mezinárodního rozhodčího Pavla Královce. Nedávno se po prvním pokusu dostat ho před komisi z účasti na jednání omluvil, i proto se očekává, že tentokrát už snad dorazí. A asi se nezmýlím, když předestřu, že jedna z očekávatelných otázek je nasnadě: Co je to suchej hazl?

Právě tuto pozoruhodnou šifru použil totiž Roman Berbr, tehdy místopředseda fotbalové asociace, v rámci "ideové instruktáže", kterou Královce vybavil na cestu do Liberce, kde pak sudí velmi osobitým způsobem odpískal finále Mol Cupu mezi domácím Slovanem a pražskou Spartou. 

Pokud vás zajímá, jak se Královec angažuje ve fotbale nyní a kdo patří mezi vlivné zastánce jeho případné výraznější budoucnosti, dočtete se to v placené části tohoto článku.

Adekvátní zákrok ala dr. Koubek

Čtvrtek bývá také obvyklým jednacím dnem Disciplinární komise Ligové fotbalové asociace. Na stole bude mít mimo jiné nevšední případ spojený s nedělním utkáním Dynamo České Budějovice - Jablonec (5:1). Právě tato kauza velmi vzrušila jak fanouškovskou veřejnost, tak i profesní kruhy uvnitř fotbalu.

Na sociální sítě a do médií se totiž dostaly videozáznamy ze zásahu pracovníků bezpečnostní agentury PS Patrol, vykonávajících na utkání pořadatelskou službu, vůči jednomu z příznivců hostujícího klubu.

Podle některých zdrojů mělo v neděli dojít postupně k fyzickému kontaktu mezi pořadateli a celkem až třemi členy fanouškovské výpravy z Jablonce. Ta přitom čítala celkem pouhých 12 osob. Někteří Severočeši se možná v relativních detailech nechovali v neděli zcela předpisově a dokonale. Podle dostupných informací ale každopádně nevytvářeli atmosféru nebo nějaké mimořádné podněty k tomu, aby se z celého incidentu stala možná nejsledovanější událost fotbalového víkendu.

Zájem totiž připoutala neuvěřitelně surová, až bestiální brutalita, kterou se tu odprezentovala pořadatelská služba. Podívejte se sami na videozáznamy zde nebo zde. 

Nade vší pochybnost jde o naprosto neprofesionální počínání, které nemá s řádným výkonem pořadatelské služby vůbec nic společného. Pokud se fanoušek chová na stadionu nepřístojně, v rozporu s jeho návštěvním řádem, má ho pořadatelská služba vyvést ven. Pokud se snad vzpěčuje, pak požádat o součinnost policii.

V krajním případě, kdyby bylo nutné paralyzovat násilné chování příznivce, stačilo by použít jednoduché znehybňující hmaty a chvaty, které nikoho neohrožují na zdraví či na životě. Jak vidno z videozáznamů, šli ale pracovníci bezpečnostní agentury mnohem, mnohem dál. Lépe řečeno úplně jinou cestou. Prostě si chtěli praštit.

Podle dostupných zpráv se přitom v jabloneckém sektoru na stadionu nedělo strašidelného. Jedno hozené pivo mělo skončit v ochranné síti, mezi příznivci měla padnout jedna facka a uvolněna měla být jedna sedačka.

Pořadatelská služba zasáhla tak, že jednoho opilého příznivce hostí vyvedla ze sektoru. Ale místo aby s ním pokračovala před stadion a předala ho tam policii, zatáhli pořadatelé fanouška pod tribunu. A tam vůči němu zcela nesmyslně použili evidentní brachiální násilí. Tahali ho po zemi za nohu, údery útočili na jeho genitálie, mlátili ho údery karate.  A to i za použití rukavic se speciálním zpevňujícím páskem, který má při úderech podobný efekt jako tzv. boxer. 

Snad ještě o něco skandálnější než samotný zásah těchto primitivních mlátiček bylo vyjádření muže, který si je coby pořadatelskou službu najímá. A tím je Vladimír Koubek, vlastník Dynama České Budějovice. Podle svého oficiálního stanoviska totiž "klub vylučuje, že by ze strany pořadatelské služby došlo k pochybení, zásah naopak proběhl adekvátně k chování hostujících fanoušků".

Podle tohoto stanoviska prý příznivec Jablonce vyrval sedačku a měl v úmyslu hodit ji na hrací plochu. I kdyby tomu tak nakrásně bylo, není to ani v nejmenším důvod k tomu, aby si z dotyčného dělaly mlátičky z bezpečnostní agentury boxovací pytel. Natož aby jejich počínání domácí klub ještě schvaloval. 

Poté, co se záběry z tzv. "adekvátního zásahu" dostaly na veřejnost, i klub částečně ubral. Už totiž nevylučuje, ale zčistajasna vyšetřuje.  „Celou záležitost budeme interně vyšetřovat s bezpečnostní a pořadatelskou agenturou, se kterou nás váže smlouva a byla na zápase přítomna. O výsledcích šetření budeme veřejnost informovat," sděluje Dynamo aktuálnější stanovisko.

Znepokojení z incidentu vyjádřila Ligová fotbalová asociace, za nepřiměřený označilo zásah stanovisko FK Jablonec, poukazující také na chladný přístup hlavního pořadatele. A do věci se vložil i šéf Slavie Jaroslav Tvrdík, který je uvnitř LFA iniciátorem procesů směřujících ke zkulturňování prostředí na stadionech, včetně sektorů hostí.

„Předsedovi představenstva SK Dynamo České Budějovice jsem osobně sdělil rozhořčení nad brutálním chováním ochranky pořádajícího klubu. Věřím, že Policie ČR bude řeišt jak primární incident, tak zásah ochranky. Vedením LFA jsem byl ujištěn, že situaci také již vyšetřuje,“ napsal na Twitter, kde pak  v komunikaci s Dynamem na toto téma i pokračoval - viz zde.

Případ šetří policie, čeká se, zda padnou nějaká trestní oznámení. Není to poprvé, co hoši z agentury PS Patrol na budějovickém stadionu někoho zmlátili. Před několika lety si takhle podali domácího příznivce v průběhu utkání s Opavou. Policie pak případ odložila. 

Pokud by disciplinárka došla k závěru, že podle paragrafu 65 odstavec 2 disciplinárního řádu klub nepřijal taková opatření, aby  na stadionu nedošlo k potyčkám či fyzickým napadením, může Dynamu napařit pokutu až 10 milionů korun, zavřít mu stadion nebo nařídit sehrání zápasu bez účasti diváků. 

Tady by ale asi disciplinárka musela dojít k závěru, že klub svoji pořadatelskou službu náležitě nepoučil, neproškolil nebo nekontroloval. 

K rozvázání smlouvy s PS Patrol a angažování jiných pořadatelů nemůže žádný orgán Dynamo nutit nebo mu ho nařizovat. K tomuto myšlenkovému vyústění by si měl dr. Koubek, vlastník klubu, dojít sám.  Pokud si tedy stále netrvá na tom, že zákrok byl zdela adekvátní.

Lze očekávat, že ve čtvrtek Disciplinární komise LFA případ otevře a na své příští zasedání si pozve některé aktéry nebo si vyžádá jejich stanoviska. Podkladem pro její jednání bude bezpochyby zpráva technického delegáta Hubičky.

Klub se asi reálně může připravit na pokutu a začít hledat nového hlavního pořadatele.

V první řadě ale Dynamo a její majitel dluží postiženým, jakož i celé lize a jejím příznivcům upřímnou omluvu a slib, že už se nikdy nic podobného nebude opakovat. Jakož i opatření, která realizaci plnění takového slibu zajistí.

V Českých Budějovicích se kvůli tomuto incidentu propadl česku fotbal někam zpátky, zhruba o 30 let. A nekonečná arogance majitele klubu tomu ještě nasadila korunu.

Cinklé sázky jsou peklem, ve kterém se český, africký, dokonce i světový fotbal může jednoho dne totálně uškvařit. A přímou linku na tento fenomén nabídlo i vyšetřování aféry, kterou média, potažmo veřejnost vnímají především skrze její nejznámější figuru, jíž je Roman Berbr, někdejší místopředseda Fotbalové asociace ČR.

Aféra, v níž na listině obžalovaných figurují dvě desítky osob, se v tomto týdnu dostala před plzeňský soud. A řeč tam přišla i na sázky. Nejvíc k nim měl co vysvětlovat Michal Káník, bývalý ligový fotbalista, pak šéf strakonického klubu, každopádně Berbrův dlouholetý kumpán, který se s ním měl podle obžaloby podílet i na opakovaném "úderu" na kasu Plzeňského krajského fotbalového svazu, ze kterého měl gang pomocí fiktivních faktur, jež nechal Berbr proplatit, vybrat 2,3 miliony korun.

Soud zajímaly i Káníkovy aktivity spojené s přípravným zápasem mezi Motorletem a Slavojem Vyšehrad, který se hrál 22. února 2020. 

„Bude se hrát 4:2 nebo 5:3, podle toho, jak to naskáče. Možná to bude od šedesáté do devadesáté páté. To dám ještě vědět, budu se snažit, aby to bylo 4:2, to vám řeknu v páté minutě, co se začne hrát, co se bude sázet.“ 

Ano,  i takhle se v Česku dělá fotbal. Tenhle návod, co se má v utkání dít, nadiktoval Michal Káník na schůzce realizované na benzínce poblíž pražského Kongresového centra rozhodčím utkání, kterými byli Tomáš Grímm, Marek Janoch a Jiří Kříž. Že zápas pískal právě Grímm, nebylo náhodné. U sekretáře komise rozhodčích Patrika Filípka si ho speciálně vyžádal Roman Rogoz, sportovní ředitel Vyšehradu.

Stačí vyslovit jména Horník, Pelta či Berbr a hned ze všech stran uslyšíte, že fotbal je žumpa. Zhruba po dvou dekádách nyní český fotbal znovu absolvuýje očistný proces, související se závěry policejního vyšetřování a nyní už i s obsahem soudního projednávání obrovské kauzy, která ve své komplexnosti prezentuje naprosto prohnilou realitu tohoto specifického (polo)světa, tepajícího obvykle skrytě pod povrchem událostí.

Porovnání afér Ivana Horníka a Romana Berbra umožňuje zjištění, v čem se "dějiny" periodicky opakují a které jevy se naopak posunuly či objevily zcela nově. Neodolám dnes ani silnému nutkání učinit alespoň několik rozporných poznámek k obsahu čtyřhodinové řeči Romana Berbra, ve které v úterý v Plzni prakticky zformuloval, že se svět nejspíš musel úplně zbláznit, když ho za jeho usilovnou dlouholetou práci pro fotbal chce nyní poslat na několik let do kriminálu. Ale než se k tomu dostanu, začnu trochu víc zeširoka.

Pohádky vs. krutá realita

Řada fanoušků vnímá sport jako pohádkový svět plný úžasných superhrdinů bez poskvrnky. Je to pro ně úniková relaxační zóna, ve které vytěsňují traumata z reálného světa plného svinstev a křiváren. Umožňuje jim totiž vracet se do časů nevinnosti a vnímat alespoň na chvíli svět dětskýma očima, jejichž naivita nepřipouští ani nejmenší pochybnost o tom, že by snad něco mohlo být i trochu jinak.

Není divu, že se pak těmto lidem hroutí vesmír, když jsou nuceni zjistit například to, že superschopnosti jejich oblíbeného hrdiny Lance Armstronga souvisely s dopingem, jehož užívání v průběhu Tour de France sofistikovaně kryli vysocí představitelé UCI, tedy Mezinárodní cyklistické federace. Prostě proto, že příběh o muži, co porazil rakovinu a pak se stal nejlepším cyklistou planety, krásně fungoval a všechny zainteresované svým způsobem léta živil.

Neumím se asi vžít ani do pocitů ruského sportovního fanouška ve chvíli, kdy se dozvěděl, že na zimních olympijských hrách v Soči, v tajné komoře oddělené od dopingové laboratoře falešnou stěnou, manipulovala tajná služba FSB snad se všemi odebranými vzorky moči ruských reprezentantů a nahrazovala je čistými, ovšem od úplně jiných lidí. A tohle celé stálo za záplavou dopingem "posichrovaných" medailí.

Uznávám, že asi i vzhledem ke své profesi, která mi ve výrazně vyšší koncentraci, než je v populaci běžné, umožňuje nahlížet do temnoty té skrytější, odvrácené strany pomyslné sportovní planety, mívám tendenci vidět na věcech mnohdy spíš to horší, resp. to podezřelé, nežli to krásné a rozjásané, což je jistě přirozenější. Bohužel mi realita dává poměrně dost často za pravdu. A to se ke mně, stejně jako k vám, v průběhu času dostane jen pár odhalených příběhů, pár zrnek pravdy.

I proto, že svět chce být klamán. A svým způsobem musí být klamán, protože kdybychom se nějakým zázrakem v jednu chvíli dozvěděli o všech z našeho světa celou a úplnou pravdu, asi bychom v tu chvíli zcepeněli a zkameněli hrůzou.

Pořád se něco děje. Dnes večer patrně výsledek derby mezi Spartou a Slavií přinejmenším poodkryje tajenku se jménem vítěze základní části ligy. V pondělí začne v Plzni soud s dlouholetým "generalissimem" českého fotbalu Romanem Berbrem a jeho kumpány. Ale než k tomu všemu dojde, předestřel bych vaší pozornosti ještě jednu velkolepou akci, která už problikává na obzoru. 

A to valnou hromadu Fotbalové asociace ČR, která 23. června proběhne v poněkud netradičním prostředí, v areálu Aquaparku Čestlice. Tedy nikoli v bazénu nebo na tobogánu, ale v přilehlém kongresovém prostoru, který areál nabízí. Na tradičnějších místech, jako je hotel Pyramida pod Strahovem a podobně, prý v daném termínu nebylo volno. Ale to není tak podstatné.

Historicky pro nevolební valné hromady FAČR platila prakticky bez výjimky charakteristika "nuda nuda, šeď šeď". Pádem Berbra a nástupem hnutí F-evoluce tahle nuda končí. Zejména v situaci, kdy se Petr Fousek nechal moravskými a českými f-evolučními hlasy zvolit předsedou. A pak si začal vařit svou vlastní kabinetní politiku, což především ve f-evolučních řadách vyvolává značné rozčarování. 

Na jejich gusto dělá Fousek příliš malé změny a v nízkém tempu. Podle mínění konzervativnějších, postberbrovských kruhů, zaplňujících víceméně druhou polovinu české komory, se zase dělají změny příliš překotné. A tak jediným, kdo zatím hlasitě nebrblá, zůstává Morava.

Lze očekávat, že na valné hromadě v Čestlicích budo hlasitě diskutována témata, která sice Fousek přeci jen trošku rozhýbal, ale zatím je schovává co nejvíc pod pokličkou.  A to budoucnost areálu Strahova, v první řadě prostoru Stadionu Evžena Rošického. A reorganizace soutěží, která se dotkne prakticky celé fotbalové struktury. A bude na ni navázána i nutná úprava stanov FAČR.

Loňská valná hromada v hotelu Pyramida našla svůj "headline" v odhalení roztříštěnosti hnutí, které se projevilo právě neschválením předloženého návrhu stanov. Zástupci F-evoluce měli tendenci začít tvořit jiné znění přímo při jednání valné hromady, lidé z vedení asociace, především místopředseda Jiří Šidliák, který měl nové stanovy na starosti, neskrývali roztrpčení z toho, že představitelům F-evoluce nestačil několikaměsíční proces připomínkování textu a měli za to, že celkem zásadní úpravy textu prosadí ještě přímo na schůzi, což se nestalo. Novela stanov spadla do koše. A od té doby se s tímhle tematem nepohnulo ani o milimetr.

Až několikanásobné navýšení dosavadního příjmu z prodeje audiovizuálních práv si od jejich prvního historického tendru slibují účastníci fotbalové Fortuna ligy. V první řadě pražská Slavia, jejíž šéf Jaroslav Tvrdík se nejvíce zasloužil o to, že se práva jako tradičně nepřidělí společnosti Pragosport, aby si s nimi pak dělala, co se jí zamane. Ale dojde opravdu k soutěži.

Jak mi potvrdil její ředitel, hodlá se tendru zúčastnit i jedna tuzemská televize, se kterou se dosud vůbec nepočítalo. O koho jde a další podrobnosti o ní se dočtete v placené části tohoto článku.

Na základě zadání od Ligové fotbalové asociace tendr uspořádá společnost Deloitte. A výsledky soutěže by měly být známy do konce září. To aby televize, která vysílací práva získá, nebo získají, byla či byly schopny připravit vše tak, aby se ročník 2024/25 vysílal už podle přání zadavatele soutěže. 

Ve hře budou vysílací práva na I. a II. ligu. Do různých balíčků se rozprostřou práva na základní část i nadstavbu. Podle všeho i na první, druhou a další volby z každého kola. Ve hře budou i streamovací práva pro online prostor. 

Co se týče takzvaných bettingových práv na streamy pro sázkové kanceláře, ty se možná z velkého tendru vyjmou a stanou se součástí vyjednávání o titulárním sponzoringu soutěže. Tady se očekává velký souboj mezi Fortunou a Tipsportem.

Co se týče broadcasterů, projevuje zájem vysílat nadále tuzemskou fotbalovou ligu O2 TV, do souboje už se přihlásila i Canal Plus, která už v Česku vysílá na specializovaném kanálu anglickou Premier League. 

A tendru se zúčastní i Česká televize, ačkoli hlavní "zboží" bude asi mimo její finanční možnosti. Nelze ale vyloučit, že by veřejnoprávní televize vysílala nadále třeba druhou ligu.

Pokud to podmínky soutěže umožní, stanou se jejími účastníky i obchodníci s vysílacími právy. V tomto případě Pragosport a Saran Group, možná i další. 

Mnohým se to může jevit jako paradox. Čeští fanoušci, alespoň soudě dle jejich jasně převažujících ohlasů na sociálních sítích, spojují fotbalového předsedu Petra Fouska nejčastěji se slovy zklamání či šedý panák. Případně podotknou: "On tam ještě pořád je? Nejmíň rok jsem o něm neslyšel."

Tentýž Petr Fousek zaznamenal ovšem ve středu grandiózní úspěch ve volbách do exekutivy UEFA. Proměnil hned svou první aspiraci na členství v evropské fotbalové vládě, se 40 hlasy z 55 možných uspěl naprosto suverénně, když získal mj. stejnou podporu jako předseda španělské asociace, jedné z pěti nejsilnějších na kontinentu.

Potvrdila se tak očekávání, která jsem na Je to kulatý nabídl před volbou. Fousek byl jednoznačným konsenzuálním kandidátem středoevropské zóny, nenarazil na problém u žádné z fotbalových mocností, a navíc se zdá, že může být i osobním favoritem předsedy Aleksandera Čeferina. Projevila se i dlouholetá Fouskova práce ve strukturách UEFA, kde se viditelně těší vyššímu kreditu než u českých fotbalových příznivců.

Fousek by měl otevírat dveře do Evropy

Jde o jednoznačný úspěch Petra Fouska a českého fotbalu. Příští čtyři roky zodpoví otázku, zda z něj  tedy něco vytěží i český fotbal, nebo jen Petr Fousek. Jeho nová funkce otevírá mnohé evropské dveře, znamená velký vliv na řadu rozhodovacích procesů v UEFA a je s ní mimo jiné spojen i solidní finanční příjem, jakkoli se ho Petr Fousek pokusil "na první dobrou" bagatelizovat. Více o tom v placené části tohoto textu.

Troufnu si říct, že vás překvapí, o jaké sumě, pokud tedy mluvil o ní, Petr Fousek prohlásil, že "to není nic, z čeho můžete žít", aby tak shodil úvahy o tom, zda je tedy v nové situaci nutné, aby zároveň i nadále bral plat jako předseda FAČR, a to samozřejmě z jejích prostředků. V placené sekci se pokusím vysvětlit i kontext, který po mém soudu tuto debatu legitimizuje. Díra v rozpočtu fotbalové asociace totiž nepatří mezi témata, kterými by se na Strahově zrovna chlubili.

Po svém zvolení do exekutivy UEFA hovořil Petr Fousek o tom, že se pokusí získat pořadatelství nějakého juniorského, ženského, dívčího či futsalového šampionátu. To by jistě bylo fajn. Stejně jako pražský kongres UEFA, po kterém Petr Fousek mocně touží. Na něm by byl jistě ve svém živlu a v Hiltonu či ve Four Seasons by se jistě také nezlobili, kdyby si na daný mohli pro několik pater zapsat dlouhodobou rezervaci.

Že pořadatelství akce umí vybojovat, už ale Petr Fousek mnohokrát potvrdil i bez funkce v exekutivě. Bez něj by se v Praze nehrálo o Superpohár UEFA v roce 2013 (Bayern Mnichov-Chelsea 2:2, 5:4 na penalty), Euro hráčů do 21 let 2015, ani finále Konferenční ligy UEFA 202/23, které přijde na řadu už zanedlouho.

Na nic lepšího ostatně Česká republika vzhledem ke stavu své sportovní infrastruktury aspirovat nemůže. I proto, že v otázce budoucnosti Stadionu Evžena Rošického se od momentu získání úvěru a vypořádání s Českou unií sportu a atletickým svazem neposunul Fouskův výkonný výbor ani o setinu milimetru. Do červnové valné hromady FAČR, jíž by měl předložit svůj návrh řešení v této záležitosti, má tedy co dělat.

Po mém soudu může být pro český fotbal největším přínosem plynoucím z Fouskovy nové funkce to, že by mohl mladým progresivním a berbrovskými manýry nezkaženým lidem z Česka otevřít dveře k know-how, jímž UEFA a její struktury disponují. Můžeme se tu bavit o trenérském vzdělání, mládežnické metodice, marketingu a mnoha dalších oborech.

Velkou roli může hrát umístění českých zástupců do nejrůznějších komisí či panelů UEFA (viz česká nominace), na listiny rozhodčích, delegátů a podobně. 

Mít svého člověka u jednacího stolu se jistě bude hodit, až se bude ladit struktura evropských pohárů na období 2027-2030, na to předchozí už je schválena. 

Rozhodování všech důležitých komisí je samozřejmě nezávislé, jak se vždycky zdůrazňuje. Ale až si třeba se členy disciplinárky UEFA v pauze u automatu na kávu poklábosí o řešení disciplinárního prohřešku českého hráče nebo klubu český člen exekutivy UEFA, třeba jim to neprojde jedním uchem tam a druhým ven.

Placený předseda v době inflační

Co se týče možných přímých finančních přínosů pro českou asociaci, tady nejspíš Fousek nic nového a zázračného vyjednat nemůže, rozvojové a investiční programy UEFA jsou v tomto ohledu postaveny fixně. Bohatá UEFA ale zároveň funguje i jako jakási banka, od které si národní asociace, včetně té české, čas od času půjčují. A tady se nejspíš naskýtá potenciální možnost vyjednat takovým půjčkám ještě výhodnější podmínky než doposud.

Vzhledem k neslavným výsledkům současného vedení českého fotbalu, potažmo agentury STES,  na poli navazování nových komerčních partnerství ostatně zméněné půjčky vůbec nemusí být tématem mimo prostor a čas, naopak.

V březnu se výkonný výbor FAČR sešel netradičně dvakrát, 22. března totiž neschválil rozpočet na rok 2023. Trčela v něm výrazná díra v řádu desítek milionů korun. A šéf sportovního úseku Zdeněk Psotka dostal za úkol seřezat ve svém úseku výdaje na míru odpovídající finanční situaci.

Chápu, že největší pozornost fanoušků teď k sobě přitahuje nedělní extermpore Daniela Křetínského, majitele pražské Sparty, který se o poločasové pauze ligového utkání s Brnem vydal překvapivě do kabiny rozhodčích. A pro něj dost možná ještě překvapivěji se následně zmínka o tom objevila i v zápisu o utkání. Ostatně právě předplatitelé projektu Je to kulatý se o tom v neděli před půlnocí dozvěděli z tohoto textu jako první, pokud se podívali do své mailové schránky nebo si všimli odkazu na mých účtech na sociálních sítích (Twitter a facebooková stránka).

Utekl den dva. A účastníci kauzy si podle všeho uložili mediálního bobříka mlčení. Opakovaně mi bylo řečeno, že se vyjádří, ale až po výroku disciplinárky. Ta se případem bude zabývat patrně ve čtvrtek, ale troufám si odhadnout, že nejprve v tzv. přípravném řízení. A až na další týden si patrně předvolá dr. Křetínského či hlavního pořadatele utkání, patrně si své řeknou i rozhodčí. Takže naprosto upřímně: Co v danou chvíli o kauze vím, tuším, nebo si myslím, jsem spolu s kolegy odvyprávěl v dnešním vydání podcastu Nosiči vody. Takže si ho dovolím doporučit k poslechu, tady bych se jen opakoval.

Čeferin se nemění, lidé kolem něj ano

Zato si tu dnes můžeme podrobněji povědět o něčem, co se s jistotou prakticky stoprocentní rozlouskne už ve středu. A to na na 47. řádném kongresu UEFA v Lisabonu. Součástí programu totiž budou i volby do exekutivy, tedy výkonného výboru UEFA. A v nich se objeví i český zástupce. Šedesátiletý Petr Fousek, předseda Fotbalové asociace ČR, se v tajné volbě pokusí zúročit zkušenosti a kontakty z předchozích desítek let, v jejich průběhu se ve strukturách UEFA či FIFA jemnému umění fotbalové diplomacie až dosud věnoval.

Současný výkonný výbor UEFA, a to včetně evropských zástupců ve vedení FIFA, si můžete prohlédnout zde, pro zachování kontinuity se jednou za dva roky obměňuje vždy část jeho členů, po dvou nebo čtyřech letech mandátu, případně v době, kdy funkcionář dovrší 70 let.

Co se týče předsedy, bude situace podobná jako na nedávném kongresu FIFA v Kigali, kde byl jediným kandidátem na pozici předsedy světového fotbalu tuto roli obhajující Gianni Infantino. V Evropě víme dopředu, že zvolen bude opětovně Slovinec Aleksander Čeferin. 55letý právník, který funkcionářskou kariéru ve fotbale rozjížděl kdysi podobně jako Fousek přes futsal.  

Když evropský fotbal hledal ve svém čele náhladu za Michela Platiniho, obviňovaného tehdy z nekalých kšeftů se Seppem Blatterem. Oba jmenovaní nakonec v dané věci odešli od soudu s tím, že jim skutky kladené jim za vinu obžalobou nebyly prokázány. Nicméně v roce 2016 Platini musel z vedení UEFA odejít a ve volbách tenkrát Čeferin porazil Nizozemce Michaela van Praaga 42:13. Od té doby Slovinec v čele UEFA setrvává, letos bude zvolen bez protikandidáta.

Po dobu platnosti jeho mandátu se mu podařio čelit zejména dvěma atakům, které pod jeho vedením UEFA zcelily: Za prvé šlo o snahu FIFA pořádat závěrečný turnaj MS každé dva roky, což by narušilo sportovně-obchodní cyklus turnaje Euro. Za druhé zatím UEFA odolává snahám těch největších klubů utrhnout se zpod UEFA a založit si vlastní Superligu, jejíž výnos by zůstával jim. Na rozdíl od Ligy mistrů a dalších evropských pohárů, na jejichž profitu na principu sdílené solidarity participuje fotbal ve všech 55 členských asociacích UEFA.

Velšanka a prezident Borussie jsou jasní

Všech těchto 55 zemí bude v tajné volbě vybírat i nové členy výkonného výboru UEFA. Podobně jako Čeferin na pozici předsedy nemá protikandidátku ani Laura McAllisterová z Walesu na pozici ženské členky vedení UEFA. O pozici člena kandidujícího jen na dvouleté období se pak uchází jen Hans Joachim Watzke, prezident Borussie Dortmund.

V placené části článků se dočtete, kdo patří mezi volební soupeře Petra Fouska. Jaké by mohly být jeho šance a proč. A co lze od jeho případného zvolení (nebo nezvolení) očekávat. Připomenu také, v čem spočívaly někdejší, zatím nenaplněné ambice Pavla Nedvěda, spojované s UEFA.

Dostáváme se tedy ke kategorii členů aspirujících na čtyřleté funkční období ve vedení UEFA. A tady je včetně Petra Fouska celkem 11 uchazečů na 7 pozic.

Platí přitom, že 4 funkcionáři usilují o znovuzvolení. Jsou to Jesper Moeller Christensen z Dánska, Armand Duka z Albánie, Andrij Pavelko z Ukrajiny a Španěl Luis Rubiales, kdysi obránce s 53 starty v La Lize. Do role šéfa španělského svazu se dostal z pozice prezidenta Asociace španělských fotbalistů.