Šilhavý chtěl proti Albánii střídat jako Brückner, ale provedl to jako Advocaat. Uprostřed hřiště fatálně chybí kreativita, nejen reprezentaci

Začnu vzpomínkou. Červen 2004, Aveiro, zápas Eura mezi Českem a Nizozemskem. V 19. minutě jde soupeř do vedení 2:0 a Karel Brückner spouští nezapomenutelnou show, kdy místo Grygery a posléze i Galáska posílá do hry Šmicera s Heinzem a roztáčí kola obratu na 3:2.

Šedovlasý kouč šel tehdy na maximální riziko, ale vycítil, že v jeho týmu dřímá taková vnitřní síla, aktuální sportovní forma i tak vysoký stupeň taktické a herní součinnosti, že to na trávníku i v takto netradičním složení může dokázat a zvládnout. 

Měl pravdu. Všechno do sebe až pohádkově zacvakávalo, české mužstvo hrálo jako by v tranzu, bylo to prostě úžasné. A kdo to viděl, nezapomene.

Dnes už možná vzpomínka na ten fascinující zápas zní tak trochu jako mýtus či legenda. Ale bylo to skutečné, ostatně tady si to můžete připomenout.

Proč o tom píšu dnes: Zápas s Nizozemskem proslul mj. jako duel, ve kterém sehrála rozhodující roli právě geniální střídání českého kouče. A také krutě nepovedený taktický tah jeho protihráče.

Čechům totiž vše velmi usnadnil nizozemský kouč Dick Advocaat, když v 58. minutě zcela nepochopitelně stáhnul z placu Arjena Robbena, do té doby - při vší úctě ke všem českým velikánům - jasně nejlepšího hráče zápasu. A poslal za něj na trávník Paula Bosvelta. Proč to udělal, to dodnes nikdo nepochopil.

Z toho, co jsem kdy viděl, šlo asi o nejnesmyslnější a nejhorší střídání všech dob.

Jaroslav Šilhavý byl tehdy coby Brücknerův asistent přímo u toho všeho, účastnil se dění na české lavičce.

A když měl ve čtvrtek coby současný hlavní kouč české reprezentace zareagovat na vývoj utkání s Albánií, asi to chtěl zkusit jako Brückner. Ale provedl to jako Advocaat.

Kvalifikace začala pohádkově

Na MS se Češi jako tradičně nedostali. A tak si řekli, že se naopak tradičně musí dostat na Euro. Los jim celkem přál, formát soutěže se dvěma přímo postupujícími z každé skupiny jakbysmet. 

A moc dobře to začalo. V březnu přijel do Edenu papírově hlavní konkurent českého týmu a favorizovaný aspirant postupu, tedy tým Polska. Po nepřesvědčivém výkonu jejich celku na MS v Kataru provedli naši severní sousedé velké změny, angažovali portugalského trenéra Santose. A ten zkusil postavit tak trochu nový tým.

Než si utáhnul uzel na kravatě, prohrával ve Vršovicích 0:2, už ve 3. minutě! Češi měli i díky propadům soupeře v obraně snový nástup, vynikal zejména David Jurásek na levé straně hřiště, ale pochvalu zasloužili prakticky všichni, vyhrálo se 3:1 a svět zářil úžasnými barvami.

Ty trochu vybledly po zoufalé remíze 0:0 v Moldavsku. A opět se trochu rozsvítily po výhře 3:0 na Faerských ostrovech. Dvakrát tam skóroval Václav Černý a jednou Krejčí, který tak navázal na svůj zásah proti Polsku. 

Vzhledem k tomu, že Poláci porazili Albánii, čímž oslabili ji, ale "dokázali" také sami prohrát v Moldavsku, čímž samozřejmě výrazně srazili své postupové akcie, vyrýsovala se před Čechy opravdu parádní výzva.

Po případné čtvrteční výhře nad Albánií už by v podstatě stačilo zvládnout domácí mače s Moldavskem a Faerskými ostrovy - a Euro by nejspíš bylo plus mínus v kapse. 

Jenomže remíza 1:1 určila, že to zdaleka taková selanka nebude. A bez českého bodového importu z Albánie a Polska to nejspíš nepůjde.

Nabízejí se teď sice poznámky typu "Alespoň to nebude nuda". Ale tipnul bych si, že na úvahy tímto směrem teď asi trenéra, hráče, ba ani předsedu Fouska, zírajícího smutně do poloprázdné svazové kasy, nejspíš neužije. Nepostoupit na Euro z takto rozehrané skupiny by byla blamáž století a absolutní katastrofa. Takže takto raději ani neuvažujme. Ale aby taková hrůza nenastala, bylo by asi dobré poučit se z toho, co se včera přihodilo.

Na absence Šilhavý žehrat nemůže

Co se týče složení kádru, může se možná debatovat o tom, zda nemohla být dvířka o trochu víc pootevřená mladším hráčům, jako jsou obránci Vitík či Vlček, ale to nebylo směrem k výsledku utkání s Albánií zase až tak podstatné.

Ze zdravotních důvodů vyčnívají dvě absence hráčů základní sestavy, a to Patrika Schicka a Davida Juráska. Jenže to se prostě nedá nic dělat, vždycky bude někdo scházet. 

S výjimkou Vaclíka, který se zabydluje v USA, a Douděry, který vypadl z nominace ze zdravotních důvodů, měl jinak trenér Šilhavý k dispozici všechny borce s českým cestovním pasem, které chtěl.

Takže o nějakém děravém kádru tentokrát opravdu mluvit nelze. Ani v nejmenším.

Žádnou omluvu si proto nezaslouží celá prochrápaná první půle duelu s Albánií. Kdybyste si u ní zdřímli, o nic byste nepřišli. Českému týmu scházela aktivita, pohyb, koncentrace, zájem, myšlenka. Všechno.

Hráči s balonem na noze, nebo při autových vhazováních v ruce v řadě případů neměli na koho rozehrát. Nikdo se nenabízel, alibismus a polovičatost v přístupu a výkonu z týmu přímo čišely. Z toho plynula řada zbytečných ztrát, akce se nikam nerozvíjely.

Proč? Trenéři bezpochyby sdělovali českým hráčům, že Albánie je kvalitní soupeř. Ale sami reprezentanti jako by se vznášeli na obláčku definovaném falešnou myšlenkou, že to s nějakou Albánií půjde doma plus mínus samo, když to přece tak pěkně šlo v březnu s Polskem.

Jenže březen není září a žádný zápas se nevyhraje tak nějak sám od sebe. Na to čeští hráči přišli až v poločase.

Rošáda, která se fakt nepovedla

Přestože nejslabší fotbalista první první půle Alex Král na placu zůstal, hra českého celku se přesto (nikoli tedy zrovna jeho zásluhou) zintenzivnila. A přišla dokonce i kvalitní zakončení.

Provod ještě "skóroval" z ofsajdu, Černému už jeho branku sudí chválabohu uznali. Předcházela jí akce jako z partesu, bohužel dost ojedinělá. Nicméně Souček a spol. si alespoň ověřili, že jsou něčeho takového schopni.

Bohužel 10 minut nato ztratil Král lacino míč v nejnebezpečnějším možném prostoru před šestnáctkou. A trest z Bejramiho kopačky přišel okamžitě. Nádherná nechytatelná rána srovnala skóre. A přišla nervozita.

Zápas sjel z těch správných kolejí a trenéři se rozhodli reagovat. To byla bezpochyby myšlenka správná. Včetně úvahy o tom, že místo defenzivního hráče přijde na plac další ofenzivní. A že by se česká hra měla okysličit.

Jenže osoby a obsazení, které trenér Šilhavý pro tuhle rošádu zvolil, vzbudily velký údiv.

Sundal ze hřiště Ladislava Krejčího, na jehož předchozím výkonu by se jistě našly chyby. Ale zároveň jde o jasně nejnebezpečnějšího hlavičkáře týmu, což mohlo při kýženém závěrečném náporu hrát svou zásadní roli. V tu chvíli, pravda, nikdo netušil, že žádný kýžený nápor vlastně nepřijde...

A co bylo nejkřiklavější: Šilhavý vystřídal i Václava Černého, nade vší pochybnost nejlepšího českého hráče v utkání. Právě tento tah dal vzpomenout na Advocaatovo stažení Robbena v roce 2004. A Šilhavý se tak směle přihlásil do soutěže o nejnepochopitelnější střídání v dějinách fotbalu.

Tím spíš, že na plac místo těch dvou poslal Adama Hložka s Václavem Jurečkou. Ten první kromě jedné unáhlené střely nepředvedl nic, což nemusí být, pravda, výhradně jeho chyba, protože se k němu v rámci českého závěrečného zoufalství, tedy nikoli náporu, balon prostě nepřikutálel.

A Jurečka teď formou opravdu neoslňuje ani v lize. Což bohužel potvrdil i tentokrát v reprezentačním dresu, kde se navíc ocitl kdesi na pravém kraji zálohy. A balony se od něj opakovaně toliko odrážely.

Závěr utkání neměl z české strany hlavu ani patu, jen totální bezradnost.

Češi se nepokoušeli prakticky o nic. Ani o to projít středem sérií nějakých narážeček či individuálně. Nespustili dokonce ani to nejjednodušší, tedy sypat centry do šestnáctky.

Jen s balonem víceméně kroužili okolo šestnáctky. Dokud nebyl konec.

A to byli ještě rádi, že Albánci "zmastili" brejk tří proti jednomu bránícímu hráči.

Za celé utkání statistici napočítali českému týmu 4 střely na soupeřovu bránu. Dvě v první, dvě ve druhé půli. Ne, takhle nápor opravdu nevypadá. Soupeř trefil prostor Pavlenkovy branky jedinkrát. A k zisku bodu mu to stačilo.

Kde nic není, ani Šilhavý nebere

Projevila se i největší slabina současného českého fotbalu. Prakticky tu prostě není k dispozici kreativní středopolař. Žádného Panenku, Nedvěda, ani Rosického, který by uměl tým na hřišti řídit, měnit tempo hry a hlavně jí dávat myšlenku, prostě nemáme. 

Slavii v tom ohledu drží Zafeiris, tedy cizinec, Sparta má střed pole vyladěný také spíš defenzivněji, stejně jako reprezentace. Za ni včera tradičně nastoupili Souček s Králem, na střídačce seděli bratři Sadílkové. Nic proti nim, ale také to nejsou zrovna typičtí špílmachři.

Česká reprezentace proto tradičně útočí spíš po křídlech. Anebo jí vyhovuje hrát spíš proti silnějším soupeřům a získávat balony napadáním jejich rozehrávky a vypouštět do jejich obran jedovaté šípy rychlých rušových protiútoků.

Jenže jak je potřeba něco vytvořit... To se projevilo i v Moldavsku, kde mimochodem hrál i "střeďák" Antonín Barák, který se pak s trenéry znesvářil. A teď je po zápalu plic stejně mimo hru.

Ševčík je věčně zraněný, Vlkanova z formy, navíc jsou zvyklí hrát spíš o něco výš, než tvořit hru. Podobně jako Lingr, kterého Šilhavý poslal na plac až v úplném závěru. Patrně pozdě. 

Co se týče nastoleného tématu, bavit se snad můžeme ještě o Marku Havlíkovi ze Slovácka...

Důležité nyní každopádně bude, jak český celek na neúspěch, a domácí remízu s Albánií, při vší úctě k soupeři, prostě pořád nelze brát jinak než neúspěch, zareaguje.

Můžstvo se totiž může buď semknout. Anebo rozložit. Začít si vzájemně různé věci vyčítat, a to včetně trenéra. Ačkoli v rozhovorech bezprostředně po utkání udrželi hráči dekorum, nepovedené koučovy tahy samozřejmě nemohli nevnímat. A nemohly se jich nedotknout. 

Tak se nechme překvapit, co si tým vyzkouší a jak se předvede v přátelském utkání v Budapešti.

A hlavně pak v říjnu a listopadu, a to nejen v bitvách v Albánii a Polsku. Ani domácí duely s Faerskými ostrovy a s Moldavskem se totiž nevyhrají samy od sebe. 

Možná je to částečně i naše chyba, tím míním fanoušky či novináře. Až dosud jsme si mysleli, že Euro už se prakticky nedá ztratit. 

Teď všichni víme, že dá. A že to bez patřičné koncentrace samo, jen nějakou setrvačností automaticky nepřijde. Euro je třeba si vybojovat. A na dvě místa jsou ve skupině tři uchazeči. 

Tak do boje, pánové! Teď jste nás moc nepotěšili. Ale držíme vám palce. Samozřejmě, jinak by to nešlo.

--

Dnešní text jsem se rozhodl nabídnout všem zájemcům celý zdarma.

Je trochu atypický v tom, že obvykle tu samotné fotbalové zápasy a dění na hřišti příliš nerozebírám. Snažím se v projektu Je to kulatý na Gazetistu směřovat spíš do sportovního zákulisí, především do toho fotbalového. Nicméně duely reprezentace jsou jistě dobrou příležitostí občas se i na ten trávník znovu pozorněji zahledět.

Pokud jste dočetli až sem, zkusím toho každopádně využít a nabídnout vám své texty, které jsem tu publikoval v poslední době. O čem jsou? 

O tom, proč Ivana Haška na Spartě už 20 let zrovna nevítají, byť s ní získával tituly jako hráč i trenér - více zde

O výkrutech v přestupových jednáních kolem Vasila Kušeje - více zde.

O dosavadním životním osudu Victora Olatunjiho a o okolnostech cesty, která ho dovedla do Sparty - více zde.

O zákulisí přestupu Ondřeje Lingra do Feyenoordu. Více zde.

O tom, co je zač rozhodčí Michal Paták, kolem kterého se rozvinula velká aféra. Více zde.

A také související text o tom, jak se v Česku švindluje kvůli cinklým sázkám. Více zde.

Dobré recenze měl text o tom, v čem spočívá atraktivita norských fotbalistů, nyní tak oblíbených v české lize. Více zde.

A čtenáře hodně zajímaly i odpovědi na otázky, kolik stojí provoz VAR, kalibrované čáry nebo chystaného VAR-match-centra. Více zde.

A to jsem jen vybral některé texty, jejich kompletní výpis najdete zde. Pokud vás témata zajímají, budu samozřejmě rád, když si předplatné projektu Je to kulatý za 99 korun měsíčně pořídíte. Předem díky.

---

Jak to funguje? Za měsíční předplatné 99 korun dostanete každý nový text, pochopitelně celý, do své mailové schránky a získáte navíc plný přístup k dosavadním šesti desítkám publikovaných článků, ve kterých se snažím přinášet prémiový obsah. O čem jsou, o tom si nejlepší obrázek můžete udělat sami zde, přinejmenším začátky textů jsou vždy volně přístupné. Vím, že složenek a plateb máme každý spoustu, na druhou stranu za 99 korun pořídíte dnes zhruba dvě piva a ani přitom nemrknete. Takže pokud to s mými texty na měsíc zkusíte, budu rád, a když potom zůstanete předplatitelem či předplatitelkou i nadále, budu samozřejmě ještě raději. 

Ještě jednou díky za důvěru!