Závěr roku 2023 přinesl až překvapivé množství zpráv o chystaných změnách ve vlastnické struktuře několika českých fotbalových klubů.
Pavel Tykač už se rozhlíží v pražské Slavii, Ondřej Kania jedná o koupi Slovanu Liberec s Ludvíkem Karlem, šéfem Preciosy, echa o chystaném prodeji Dynama přicházejí i z Českých Budějovic.
Na síti X, dříve Twitter, jsem dostal udivenou otázku, jak je to možné. Tazateli přišlo s podivem, že se kluby prodávají, zrovna když jsou čeští zájemci tak úspěšní v pohárové Evropě, když se televizní práva zobchodovala za trojnásobek předchozí hodnoty a když liga zaznamenává divácký boom.
Pokud je takto tápajících více, může snad být užitečné pokusit se rozplést odpověď na tento dotaz nejen na X, ale i na tomto širším fóru.
Evropští hráči vs. bába Vocásková
V zásadě platí, že prakticky všechny české fotbalové kluby jsou permanentně na prodej, snad s výjimkou Sparty. Jejich vlastníci totiž na fotbalovém byznysu nevydělávají a až na případné jednorázové výjimky potvrzující pravidlo jen tak vydělávat nebudou. Jedná se spíše o jakési "odznaky moci", v tom smyslu, že vlastnictví spoludefinuje majitelův společenský status. A provozování klubu je v první, druhé, třetí, až padesáté řadě především povinnost a závazek spojený s naplněním rozpočtu. To platilo, platí a asi vždycky platit bude, ať se kolem fotbalu děje cokoli.
Překvapivé tedy není ani tak to, že se kluby prodávají, jako spíš, že se našel někdo, kdo je kupuje.
Případy Slavie, Liberce a Českých Budějovic se shodou okolností medializovaly v jednom čase, takže se celá problematika může jevit jako aktuální trend. Domnívám se, že pokud se dá skutečně vysledovat, pak jen v hrubých rysech. Spíše je každý konkrétní případ zapotřebí nahlížet specificky. Například situace Slavie a Českých Budějovic se totiž liší, asi jako bychom srovnávali výrobce konzerv s uplatněním na evropském trhu s bábou Vocáskovou, co jednou začas stáhne králíka a upeče ho mladým k nedělnímu obědu.
Že pohároví zástupci vydělali na podzim každý něco mezi 200-300 miliony korun, je skvělá zpráva zejména pro jejich klubové rozpočty, u Sparty a Slavie zvící v obou případech něco kolem 800 milionů korun na rok, u Plzně o něco nižší. Znamená to, že kluby nebudou muset nuceně oslabovat kádr prodeji hráčů.
(Plzeň, pravda, prodává zároveň do Frankfurtu Nigérijce Durosinmiho, nejméně za 9 milionů eur, a to z namená, že v Plzni zůstanou peníze i do rezervy.)
Jenže právě plzeňský příklad ukazuje, jak je fotbalový byznys kolísavý a ošidný. Poté, co ještě s Pavlem Vrbou na lavičce vydělala Viktoria v Lize mistrů v sezoně 2018/19 takřka 800 milionů korun, stačily následně tři sezony neúspěchů v kvalifikacích - a klub byl "plajte", bez peněz, zabořen v dluzích. Od Tomáše Paclíka ho manažer Adolf Šádek koupil za symbolickou cenu v nižších jednotkách milionů korun. A zavázal se pak osobně k vysokým úvěrům, doslova jako hazardér. Jak známo, následně ho zachránil mistrovský titul a start v Lize mistrů v minulé sezoně.
Z celého příběhu je snad jasně patrná podstata fotbalového byznysu: Jednou jsi dole, jednou nahoře. V jedné sezoně můžeš vydělat, ale spíš na pokrytí možných ztrát ze sezon následujících. Podstatné na tom celém je i to, jak máte v klubu nastavené smlouvy s hráči, případně další. Sparta i Slavia si prošly obdobím, kdy musely sehnat na platy až 1,5 miliardy korun, Sparta v období "stramaccionovském", Slavia v době, kdy do ní vstoupil čínský investor CEFC a zdálo se, že limit možností prakticky neexistuje. Ukázalo se, že táhnout takové kolosy v Česku nelze.
Koeficient jako z pohádky
Nejpozitivnějším faktorem současnosti je každopádně stav českého pohárového koeficientu, který v přespříští sezoně takřka jistě nechá českého mistra vydělat díky přímému startu v Lize mistrů. A protože Slavia disponuje i vysokým klubovým koeficientem, může si za jistých okolností zajistit Ligu mistrů možná už v příštím ročníku - více zde.
Tenhle sympatický stav sice může na pár sezon vydržet, ale také nemusí. Stačí jedna dvě nepovedené sezony a koeficient se může zhroutit a začít budovat znovu. Nehledě na hrozbu Superligy, která může stáhnout klíčové finanční zdroje směrem k sobě a ze soutěží UEFA udělat přes noc poloamatérské přebory o čest a slávu.
Co je podstatné: Bavíme se tu pořád jen o pohárových účastnících, mezi které se například Slovan Liberec může řadit leda v roli aspiranta a třeba Dynamo České Budějovice při vší úctě zdaleka ani to ne.
Klubů této kategorie se úspěchy jiných českých celků v pohárové Evropě mohou dotknout jen sekundárně. Jak? Ve chvíli, kdy Sparta, Slavia či Plzeň naplní příjmy od UEFA klubovou kasu, mohou na českém trhu bezstarostněji utrácet za posily. Jenže kde máte jistotu, že nakoupí zrovna u vás?
Stejně tak je šalebný dojem, že když teď český ligový fotbal prodal televizní práva za trojnásobek předchozí ceny, koupe se najednou v šampaňském a zlaté pruty přehazuje vidlemi.
Na první pohled to možná vypadá impozantně, že místo 150 milionů přiteče každoročně do fotbalu půl miliardy. A to všechno v pěti sezonách za sebou. Jenže když to celé rozhodíte na 16 prvoligových adres a kus koláče spadne i do II. ligy, zjistíte, že ty velké to opravdu nevytrhne. A těm malým to pomůže, řekněme, trochu.
Rozdělovací klíč ještě nebyl stanoven, ale orientačně počítejme s tím, že jeden klub teď nedostane za TV práva 10 milionů korun, jako dosud, ale nově třeba 25 milionů. V megarozpočtech "S" kolem 800 milionů ročně je to kapka v moři, těm menším, s rozpočty 100-150 milionů to, pravda, pomůže dýchat o něco lépe. Rozhodně to ale není nijak klíčový a rozhodující faktor, který by snad měl lákat ke klubům zájemce jako mlsné medvědy plásev medu.
A návštěvnický boom, který se týká Sparty, Slavie, nových stadionů v Hradci Králové a Pardubicích a řekněme ještě Baníku Ostrava, nemá zatím s Libercemi nebo Českými Budějovicemi také pranic společného.
Přesto jsem se pokusil najít v další, placené části textu společný důvod, proč by český fotbal mohl a měl být pro investory atraktivnější než dříve.
Nabídnu i bližší pohled na jednotlivé adresy, kde se s akciemi klubů v poslední době obchodovalo, obchoduje nebo by se mohlo obchodovat.
A speciální pozornost budu v další části textu věnovat postoji českých miliardářů k fotbalu. Konkrétně samozřejmě zejména v případu Pavla Tykače, který se vydal ve stopách Daniela Křetínského, majitele Sparty. Proč právě on a proč právě teď? A budou další následovat? Čtěte dál v placené sekci.
Kdo povede na Euru českou reprezentaci? Kdy zase bude hrát český tým Ligu mistrů? A co bude s Peltou, Haindlovou, Fouskem či s agenty bez licence?
Lákají vás tajemství sportovního zákulisí? Pak by vás projekt Je to kulatý mohl (a měl) zajímat. Pro přehled nabízím několik textů z poslední doby:
Jak Jaroslav Tvrdík v Číně domlouval převod Slavie z majetku CITIC na firmu Pavla Tykače?
Co a kdo stojí za fraškou, kdy bylo narychlo svoláno jednání, kde se měl vybrat nový reprezentační trenér - a pak bylo ještě rychleji zrušeno?
Proč je nabídka kandidátů na pozici českého reprezentačního trenéra tak úzká?
Jaké šance dává českým fotbalovým mistrům vylepšený pohárový koeficient v kombinaci s novými regulemi Champions League?
Jak Ondřej Šebek, předseda Národní sportovní agentury, rozděluje stamiliony na investiční dotace? A co si myslí o startu Rusů na OH v Paříži?
Kdy se Miroslav Pelta může dočkat odvolacího soudu a na co z hlediska dalších průtahů ve své kauze spoléhá?
Jak případ Belmondo zapadá do "opileckých" dějin exprezentace?
Objeví se ve vedení FAČR "povinná žena"? A jak se bude jmenovat?
Kteří hráčští agenti nezvládli test FIFA a co to pro ně znamená?
Kdo by mohl Petra Fouska nahradit v čele asociace?
A to jsem jen vybral některé texty, jejich kompletní výpis najdete zde. Pokud vás témata zajímají, budu samozřejmě rád, když si předplatné za 99 korun měsíčně pořídíte. Předem díky.
---
Jak to funguje? Za měsíční předplatné 99 korun dostanete každý nový text, pochopitelně celý, do své mailové schránky a získáte navíc plný přístup k dosavadním devíti desítkám publikovaných článků, ve kterých se snažím přinášet prémiový obsah. O čem jsou, o tom si nejlepší obrázek můžete udělat sami zde, přinejmenším začátky textů jsou vždy volně přístupné. Vím, že složenek a plateb máme každý spoustu, na druhou stranu za 99 korun pořídíte dnes zhruba dvě piva a ani přitom nemrknete. Takže pokud to s mými texty na měsíc zkusíte, budu rád, a když potom zůstanete předplatitelem či předplatitelkou i nadále, budu samozřejmě ještě raději. Díky za důvěru!
Díky za důvěru!
---
A teď už zase zpátky k českým miliardářům a vlastnictví tuzemských fotbalových klubů.
Obsah pro předplatitele
Tento článek je pouze pro předplatitele.
Chcete číst dál a mít přístup k dalším příspěvkům této publikace?
Předplatit od 99 Kč
