Článek

Devadesátky, čas brutálních zářezů: Pohárové finále, po kterém letěla vzduchem Sieglova berle a rozhodčí Mádl dotancoval

3. 5. 2023

Hojná penaltová nadílka, jíž se pražská Sparta od rozhodčích dočkala v závěru základní části ligy, vyvolala na sociálních sítích mimo jiné výkřiky typu: Devadesátky jsou zpět!

To, co se ve fotbalové lize dělo v posledních dnech, jsme, myslím, s kolegy Jaromírem Bosákem a Karlem Tvarohem okomentovali dostatečně v aktuální epizodě podcastu Nosiči vody. A už k tomu nic dalšího snad ani dodávat nechci.

Nicméně napadlo nahlédnout teď celou věc pro změnu i z druhé strany užité historické paralely.  A pokusit se načrtnout, jak tedy vlastně ty zmíněné fotbalové devadesátky vypadaly. Aby si ti mladší udělali plastičtější představu, o čem je vlastně řeč. A pevně věřím, že i ti starší hrst historek z tehdejší doby také ocení. 

Můj prvotní záměr scuknout celé téma do jednoho textu se brzy ukázal jako naprosto nerealizovatelný, protože tak dlouhý text by byl v tomto formátu rozhodně "neučtitelný". Přitom by byla jistě škoda nechat ležet některé příběhy ladem. A proto vítejte na startu série Devadesátky, čas brutálních zářezů.

Nikoli sebestředně, ale spíš náhodně a zásluhou shody jmen začneme dnes příběhem sudího Mádla. Jakkoli se o devadesátkách, a to oprávněně, ne že ne, hovoří jako o časech, kdy bylo letenskému klubu ze strany rozhodčích obvykle přáno, nutno říct, že Petr Mádl tehdy šel, ba dokonce tančil, zcela proti proudu. A ten ho smetl rychleji, než bys řekl švec.

Své vlastní kapitolky si v příštích dnech za svou nepřehlédnutelnost ve vytčeném období dozajista zaslouží také Jaroslav Starka, Ivan Horník, Jan Gottvald, Lubomír Puček, Miroslav Pelta a další nezapomenutelní "umělci" této éry. Zavzpomínáme na to, jak v té době fungovala fotbalová asociace a její komise rozhodčích, kdo ji vedl, kdo šel komu na ruku a proč, nebo z jaké bizarní adresy chodily tehdy rozhodčím nominace k zápasům. Dojde také na události tzv. horkého rozhodcovského léta 1995. 

Znalost příběhů a souvislostí z časů minulých není nikdy na škodu, chcete-li se lépe zorientovat v současnosti, byť se jména, kulisy a rekvizity v průběhu času samozřejmě mění. Podstata věci ovšem nikoli. Anebo zdaleka ne natolik zásadně, jak bychom si jistě přáli.

Když jsem vás, předplatitele "Je to kulatý", před časem vyzval, abyste mi napsali, o jaká témata byste měli zájem, ve vašich odpovědích se často právě interes o střípky z nedávné minulosti české ligy objevoval, takže (nejen) dnešním zavzpomínáním snad takříkajíc zabijeme několik much najednou. 

Obsah pro předplatitele

Tento článek je pouze pro předplatitele.

Chcete číst dál a mít přístup k dalším příspěvkům této publikace?

Předplatit od 99 Kč