Národní tým jel do Moldavska s tím, že když přejel Polsko, zvládne to tam přece taky. Zjistil ale, že nezvládá budování postupného útoku

Po páteční vstupní kvalifikační výhře nad Polskem (3:1) proletěla českým fotbalem až nebývale silná euforická vlna. Příznivci národního týmu plesali, že tentokrát si z vydařeného představení reprezentace odnesli veskrze příjemný zážitek, co doslova zahřál u srdce.  Potěšil zdravě sebevědomý výkon i důležité vítězství, v nabídce nechybělo ani několik parádních akcí, jež i duši pohladily, a v neposlední řadě kvitovalo spokojené fanouškovstvo také intenzivně pozitivní náboj týmového odhodlání, který v Edenu z českého výběru doslova sršel.

Že se fotbalistům něco nadobyčej povedlo, zaznamenala dokonce i širší veřejnost, která přitom zrovna fotbalem obvykle nijak zvlášť nežije. To proto, že tak masivní vlnu nadšení u svých přátel či kolegů z řad těch zanícenějších fotbalových fanoušků snad tentokrát ani přehlédnout nemohla. 

Co mohlo být, kdyby...

A teď si představte, že by se pondělní zápas v Moldavsku povedl alespoň nějak průměrně, každopádně vítězně. Dobrý pocit z působení národního týmu nám pak v myslích mohl krásně setrvávat až do půlky června, s krásnou perspektivou, že nám v tom termínu tým pohladí duši další výhrou, tentokrát na Faerských ostrovech. S tím, že se pak ještě víc budeme těšit na podzim, kdy už budeme v průběžné tabulce s kapkou rozechvění sledovat, jak se ta velikánská naděje proměňuje i v kýženou jistotu postupu na šampionát. A to se pak hned začnou ve velkém shánět lístky, nejen proto, že se Euro koná v sousedním Německu, ale hlavně proto, že na "české lvy" bude přece radost se dívat. A kdo má v srdci fotbal, ten na jejich představeních na velkém turnaji přece scházet nebude. 

No a  toho všeho si samozřejmě nebudou moci nevšimnout sponzoři, ti velcí, co bez okolků a masivně podpoří národní tým(y) a vytáhnou fotbalovou asociaci z mínusu, i ti menší na klubových i regionálních úrovních. Stejně tak budou fotbalu nakloněni jak ministři ve vládě, tak třeba i zastupitelé na radnicích nebo hejtmané na krajích. A fotbal se na té šťastné vlně sveze k dotacím, dalším travnatým hřištím, ke vzdělávacím programům i solidnějším platům pro mládežnické trenéry. A samozřejmě především k obrovskému zájmu dětí, kluků i holek, co se budou masivně hlásit k náborům. A z nich pak vyroste dalši vlna skvělých reprezentantů.

Jenže my jsme řekli ne. 

Tedy my nikoli, to národní tým, kterému se zápas v Moldavsku bohužel nevydařl ani průměrně. Lidově řečeno, bylo to prostě hrozný. A to se přitom zaujati vlnou chvály možná tentokrát dívali i ti, co by jinak o fotbal ani na reprezentační úrovni v rámci kvalifikace nejspíš nezavadili. Tím spíš si bohužel po pondělním "zážitku" opětovně zafixovali, že fotbal je pro ně mrhání časem. A bezduchá česká holomajzna samozřejmě obzvlášť.

Pravověrní fanoušci si tu čistou hřejivou euforii bohužel užili jen pouhé tři dny. A po tom, co viděli, se těžko ubrání návratu alespoň lehce nakyslých pocitů. Z toho pozitivnějšího zbyla jen racionální bilance čtyř získaných bodů, která v součtu není úplně špatná, ale všichni samozřejmě moc dobře vědí že mohla být skvělá, šestibodová. 

Tak či tak je pochopitelně stále na místě víra, že se český celek ze skupiny na Euro i tak prokouše a naváže tak na svou bezpochyby chvályhodnou šňůru účastí na turnajích EURO, na nichž české barvy startují nepřetržitě už od roku 1996. Ano, daří se to i díky stále se rozšiřujícímu počtu účastníků šampionátu. Nicméně podstatné je na něm hrát.  A nejpozději s datem postupu na Euro se ta synergická vlna pozitivnějšího vnímání fotbalu zase objeví. Někdy v listopadu, možná už v říjnu. Kdo ví, možná že podobný plamen euforie jako páteční mač proti Polsku zažehne už v září i stejně parádní vystoupení národního týmu proti Albánii, přejme mu to. A sobě taky.

Ale ten dobrý pocit z toho, že to v národním týmu klape, jak má, že je na něj spolehnutí a že na každý další zápas je radno těšit se jak malé dítě a shánět na něj v předstihu lístky, v nás mohl krásně přebývat nepřetržitě prakticky po celý rok. A od fanoušků se pak větší či menší měrou pozvolna přenášet do celé společnosti. Pozitivní emoce spojená s fotbalem se v nás všech mohla krásně zafixovat a zakořenit, vytěsnit dosavadní automatické asociace typu "fotbal je žumpa, podvod, Berbr"...

Možná někomu přijde, že přeháním a dělám z jednoho nepovedeného zápasu až přepjaté závěry. Myslím, že ne. Ve sportovní rovině je to ztráta bodů a příležitost ke zjištění nedostatků, které je potřeba opravdu začít řešit, protože právě na Faerských ostrovech, kam se jede příště, mohou vzhledem k podobné typologii utkání opět vystoupit do popředí. Věřme tedy, že se to nestane, protože si s nimi trenéři v mezidobí poradí, ostatně od toho tam jsou.

Ale i pocit, nálada či atmosféra jsou - věřte mi to, nebo ne - komoditami, s jejichž rostoucí či klesající hodnotou fotbal opravdu denodenně žije, na klubové úrovni od víkendu k víkendu, na úrovni reprezentace s potenciálem právě až na několik měsíců, či dokonce ještě mnohem dál. A to s nejmasivnějším dopadem na logicky nejširší fanouškovský tábor, od něhož je pak pochopitelně nejblíž i ke všem dalším  přesahovým synergiím. 

Jedna šance. Slovy: jedna šance

Takže i proto škoda, škoda, třikrát škoda, že se zápas v Moldavsku takhle nevydařil. Nu což, berme věci, tak jak jsou. A čistě pragmaticky si řekněme, že i bod je lepší než nic. S vědomím, že ani to "nic" nebylo úplně nereálné. Stačí si vybavit, jak míči v proniknutí do české sítě hned nadvakrát zamezil Vladimír Coufal, operující v tu chvíli naštěstí na brankové čáře. Stalo se to v 25. minutě utkání. A s výjimkou Součkem nastřeleného břevna si za celý zápas výraznější českou brankovou příležitost, než byla tahle moldavská, snad ani nevybavím.

Právě míra českého nebezpečí vyvíjeného na moldavskou branku nabídla samozřejmě ten nejkřiklavější, třikrát podtržený vykřičník. Důvod je nasnadě: limitně se totiž blížila nule. 

Kuchta sice míč do branky dopravil, ale pomohlo mu k tomu ofsajdové postavení, které rozhodčí zaznamenali. A jedna jediná povedená "legální" akce české provenience, která našla vyústění v čisté šanci,  to je tedy za celý kvalifikační zápas v Moldavsku, při vší úctě k soupeři, až neuvěřitelně tristní.