Devadesátky, čas brutálních zářezů, díl druhý: Jak Starka pomohl Krejčířovi a jak se k němu URNA dostala do opancéřovaného vozu

Jaroslava Starku mají už dnes mnozí spojeného výhradně s fotbalovou Příbramí. V devadesátkách ale spolupracoval i s Viktorií Žižkov, jeden čas koketoval dokonce i se Slavií Praha, než se tehdy rozhodla pro Jaromíra Šeterleho. A svého času také po fúzi platilo, že Příbram a Dukla Praha jedno jest.

Na Julisce tehdy ve druhé lize řádil mimořádně silný tým. Trenér Ladislav Škorpil v něm pospojoval dravé mládí Václava Kolouška či Petra Papouška se zkušenostmi chlapíků, kteří posléze v roli mládežnických trenérů vychovali i své syny coby velké talenty českého fotbalu. Tady je samozřejmě řeč o Jaroslavu Maškovi a Václavu Černém. Za tehdejší Duklu nastupovali i Ivo Knoflíček nebo Karel Krejčí, později trenér Plzně, reprezentace do 21 let a dneska trenér Příbrami, kde ostatně léta žije.

Proč o tom vyprávím: Ať je Jaroslav Starka kdovíjak silný zákulisní hráč a velmistr nejrůznějších čachrů, tenhle tým se mu opravdu povedl i po sportovní stránce.  A nerad bych se pletl, ale nějakou extra tlačenku zezadu snad ani nepotřeboval. Postoupil nejen ze druhé ligy mezi elitu, ale také do finále poháru 1996/97, kde až v prodloužení podlehl na Strahově silné Slavii vedené Františkem Ciprem. Ten si ostatně nikdy neopomněl postěžovat: "Vy mi nikdy nepíšete vizitky to vítězství v poháru!" Tak to musím dohnat alespoň teď, i když už nás František Cipro navždy opustil.

Zeman na Strahově, Merson u Litavky

Mimochodem, trenérských osobností bylo tehdy na Strahově víc než dost. Potkal jsem tam i Zdeňka Zemana, který se přijel osobně podívat na Václava Kolouška. A i zásluhou ZZ se v létě stěhoval do italské Salernitany. 

Přišel tím ovšem o stěhování Dukly do Příbrami. Od roku 2000 se v názvu Starkova klubu objevuje slovo Marila podle firmy ovládané spřáteleným podnikatelem Tomášem Pitrem. A brzy nato i Intertoto Cup proti Aston Ville (ano, u Litavky nastoupili v barvách soupeře dokonce i David James, Paul Merson či Dion Dublin). A po 4. místě v lize pak i duely v Poháru UEFA 2001/02, ve kterých Starkovo mužstvo vyřadilo francouzský Sedan a vypadlo s PAOK Soluň. V příbramských barvách zářil střelec Marek Kulič, hru tvořili Rudolf Otepka s Lukášem Jarolímem, v bráně stál Jaromír Blažek. 

Tenkrát byl příbramský fotbal na vrcholu, dnes, s odstupem dvaceti let se to při vědomí současné reality jeví div ne jako pohádka. Přičemž asi nikdo nebyl nikdy příliš na pochybách, že klíčovou roli v celém tom příběhu hraje i místní černokněžník, kolem kterého se v Příbrami vždycky všechno točilo.

Je to jistě navýsost pozoruhodné, ale ačkoli policie spojovala Jaroslava Starku mnohokrát s organizovaným zločinem, a dokonce ani on sám to v obecné rovině nikdy nijak zvlášť nerozporoval, nepostihlo ho za to nikdy nic horšího než slavné spektakulární zatýkání na dálnici v roce 2006 a potom několik měsíců vyšetřovací vazby, které mu, pravda, výrazně podlomilo zdraví. 

Ale ačkoli policie spojovala Starku s mnohými zločiny, např.  s únosem Lamberta Krejčíře či s únosem bankáře Roselliho, jednoho ze Starkových spolupracovníka posléze také s únosem Miroslava Kříže... a tak bychom mohli pokračovat, nikdy nic z toho nebylo Starkovi prokázáno do té míry, aby stanul před soudem nebo skončil ve výkonu trestu.