Bravo, pánové, skvělý vstup! Šilhavý propojil klasiku s novou vlnou. A rychlejší gól než Krejčí vstřelil snad už jen jiný sparťan na MS

"Můj milý deníčku! Kdybych snad hrál, nedej bože, ještě někdy s Čechy - a neseděl přitom na střídačce Portugalska - tak mi, prosím, připomeň, že si máme dát většího majzla i v první desetiminutovce, protože potřetí už bych takovou ostudu nejspíš nepřežil."

Kdo ví, možná, že si Fernando Santos do svého diáře opravdu něco podobného poznamenal. Po zážitku z Eura 2012, kde ve Vratislavi sledoval z řecké lavičky, jak se Bílkův tým po střelách Jiráčka a Pilaře ve 3. a 5. minutě ujímá vedení 2:0, a po pátečním večeru v Edenu, kdy na ukazateli skóre utkání Česko-Polsko svítily číslice 2:0 už po necelých 3 minutách hry, by to možná bylo i záhodno.

Není to přitom tak dávno, co se i Santos cítil v Edenu jako v ráji, loni v září tady s Portugalskem vyhrál v Lize národů s prstem v nose 4:0 a výkon domácích barev byl veskrze příšerný. Uteklo pár měsíců a mnohé je jinak. V Portugalsku si vyhodnotili, že čtvrtfinále MS je málo a že raději chtějí dál v sestavě hvězdu ze saúdské ligy než trenéra, co si ji na MS drze dovolil nepostavit.

A tak je teď Santos v Polsku, jako tamní nejnákladnější trenér všech dob. A poté, co se s týmem seznámil na videu, několika málo trénincích prvního srazu a kvalifikačním výbuchu 1:3 v Praze, už aby si pro případ dalšího případného selhání v pondělí ve Varšavě proti Albánii pro jistotu možná raději předzabalil kufry a manželku preventivně poslal domů napřed.